Sexuálně přenosná onemocnění

Sexuálně přenosná onemocnění - obrázek
Sexuálně přenosná onemocnění - obrázek

Sexuálně přenosná onemocnění se dříve nazývala »pohlavními nemocemi«. Mezinárodně se dnes používá označení »Sexually Transmitted Diseases«, zkratka STD, nebo také »Sexually Transmitted Infections«, zkratka STI. Kromě hlavních onemocnění jsou pod tento pojem zahrnovány i další infekce, jejichž původci jsou přenášeni z muže na ženu sexuálním stykem (např. infekce chlamydiemi, trichomonádami, kvasinkami ap.). U žen se onemocnění většinou projevují výtokem z pochvy, u mužů je nákaza často bez příznaků. Při léčbě žen je třeba zamezit zpětnou nákazu (odborně reinfekci), proto je nutné i léčení sexuálního partnera.

Syfilis (příjice, lues)
Syfilis může vážně poškodit zdraví dítěte. Původcem je mikrob Treponema pallidum. Proniká do těla v místě poraněné kůže nebo sliznice.

Onemocnění má tři stadia:
→ I. stadium – tvrdý vřed s postižením mízních uzlin,
→ II. stadium – kožní vyrážka,
→ III. stadium – orgánové postižení. Tabes dorsalis je odborný název pro poškození zadních rohů míšních, progresivní paralýza je psychiatrické onemocnění, které končí úplnou demencí (onemocnění doko nale ztvárnil český herec Petr Čepek ve fi lmu Petrolejové lampy). Syfilitické postižení aorty může způsobit selhání srdce nebo roztržení aorty, která je největší tepnou v těle.

Od prvního kontaktu s infekcí do projevu nemoci (odborně inkubační doba) uběhne u syfi lidy asi 4 až 6 týdnů. V místě vstupu infekce vzniká vřídek s typickou tvrdou spodinou (odborně ulcus durum neboli tvrdý vřed). Současně dochází ke zduření okolních mízních uzlin. Zduření je charakteristicky nebolestivé. U muže, nebo je-li tvrdý vřed na zevním pohlavním ústrojí ženy, je poznání infekce pacientem jednoduché, mízní uzliny v tříslech a vřed jsou dobře viditelné. Ovšem je-li místo vstupu infekce v hloubi pochvy, jsou příslušné uzliny hluboko v pánvi a onemocnění může v tomto stadiu zcela uniknout pozornosti. Po měsících se rozvíjí II. stadium a III. stadium se projeví většinou až za několik let po infekci.

Syfilis se přenáší téměř výhradně pohlavním stykem. Mimo pohlavní ústrojí se tvrdý vřed najde jen v 10 % případů, i zde je však souvislost se sexuálními aktivitami častá (nemoc lze přenést např. polibkem). Získat onemocnění zcela nesexuální cestou (tzv. syphilis insontium, tj. »nevinných«), např. pitím ze společné sklenky nebo jako ošetřující zdravotnický personál, je sice možné, ale tyto případy jsou velmi vzácné.

Čím delší je časový odstup těhotenství od infekce matky, tím lehčí je poškození plodu. Nejvíce je plod postižen, infi kovala-li se matka těsně před početím nebo
na začátku těhotenství. Naopak, pokud se těhotná infi kovala v posledních šesti týdnech těhotenství, rodí se zpravidla zdravé plody.

Při čerstvé infekci končí těhotenství obvykle potratem nebo porodem mrtvého plodu, na němž jsou známky syfi litického poškození: velká játra, velká slezina, na kůži je vyrážka, na kostech a chrupavkách jsou známky zánětu.

Při chronické infekci se mohou narodit děti bez známek postižení, ale již v prvních dnech po porodu se infekce u novorozence projeví vyrážkou na celém těle, trhlinami koutků úst, rýmou, žloutenkou, hnisáním nehtových lůžek, otokem zevních rodidel. Úmrtnost těchto novorozenců je vysoká.

Před řadou desetiletí byla zavedena prevence syfi lidy: každá těhotná musí být na začátku těhotenství vyšetřena (BWR je název testu). Každý nález se musí hlásit dermatovenerologovi (povinné hlášení odborníkovi na pohlavně přenosné choroby). Ten také rozhodne o způsobu léčby. Novorozence se zjevnými známkami vrozené syfilidy, ale i novorozence z této infekce podezřelé léčí pediatr. Kojení není dovoleno v případech infekce matky těsně před porodem. V ostatních případech je dovoleno dítě kojit při současné antibiotické léčbě matky i dítěte. Léčba spočívá v aplikaci antibiotik.

Kapavka (gonorea)
Kapavka je onemocnění vyvolané bakterií Neisseria gonorrhoeae. Je to »klasická
« pohlavní nemoc, která v ČR spadá pod zákon o po hlav ních nemocech (důsledkem je např. povinná léčba nebo trestnost vědomého šíření této choroby).

Inkubační doba (tj. doba mezi nákazou a projevy infekce) je většinou tři až šest dní. U muže se kapavka projevuje pálením při močení a hnisavým výtokem z močové trubice. U ženy mohou být příznaky nenápadné, hnisavý výtok, bolesti v podbřišku, nepravidelné krvácení. Pokud žena onemocní kapavkou v těhotenství, pak probíhá bouřlivěji než mimo ně. Při akutním zánětu bývá postižena močová trubice, bartholinské žlázky, malé žlázky po stranách ústí močové trubice, pochva i sliznice vystýlající kanál děložního hrdla, z něhož vytéká hustý, smetanově zbarvený hnis, někdy i krvavý. Podle toho, ve které fázi těhotenství akutní onemocnění probíhá, může vyvolat potrat, resp. předčasný porod začínající odtokem plodové vody. Pro matku přitom hrozí nebezpečí vzestupu infekce do děložní dutiny a na děložní přívěsky (vejcovody a vaječníky), nebo dokonce až na pobřišnici. Nebezpečí pro plod spočívá především v infekci spojivkového vaku při porodu, dříve časté příčiny slepoty.

Prevence se u těhotné provádí vyšetřováním v zrcadlech s pátráním po známkách onemocnění, vyšetřováním podezřelých výtoků se zaměřením na vyhledávání kapavčité infekce. Zjištěné pozitivní nálezy se opět povinně hlásí dermatovenerologovi, který doporučí léčbu a kontroluje její výsledek. Neléčená, tzv. chronická kapavka, projevující se třeba jen slabým výtokem, může být zdrojem infekce novorozenců během porodu, u nedělek může vzplanout infekce vnitřních rodidel.

U novorozence, pokud rodička má neléčenou kapavku, může způsobit zánět očních spojivek s následnou slepotou. Proto se po porodu pro jistotu všem novorozencům oči dezinfi kují vkápnutím kapky dezinfekčního roztoku do každého spojivkového vaku (tzv. crédéizace podle francouzského porodníka Crédého, který tuto metodu zavedl).

Anaerobní vaginóza
Toto onemocnění je dnes nejčastější příčinou poševního výtoku. Výtok bývá v typických případech řídký, našedlý, páchnoucí »po rybách«. Zápach je často zvýrazněn po pohlavním styku. Za normálních okolností jsou v pochvě jednak bakterie, které k životu vyžadují kyslík, jednak bakterie, které kyslík nepotřebují (nebo jim kyslík dokonce škodí). První se nazývají aerobní bakterie, druhým se říká anaerobní bakterie. Když se anaerobní bakterie přemnoží, vzniknou výše popsané příznaky. Léčba je snadná, ženě i partnerovi se podá antibiotická léčba proti zmíněným bakteriím. Některé anaerobní bakterie jsou normální součástí mikrobiální poševní flóry, a tak není správné je zcela odstranit. U některých žen dochází neustále k opakování onemocnění. Příčina takové zvýšené citlivosti není známa; je však skutečností, že někdy stačí krátkodobá změna poševního prostředí po pohlavním styku. Prevence opakování tohoto onemocnění bývá obtížná.

Používají se tři postupy:
→ vaginální podání kyseliny mléčné, která v pochvě udržuje kyselé pH, pro anaerobní bakterie nepříznivé,
→ podávání tablet, které obsahují »správné« poševní bakterie, stejný smysl má zavádění jogurtu s živou kulturou laktobacilů,
→ užívání výplachů s Tantum rosa, přípravkem, který se pohybuje na hranici mezi běžnou hygienou a dezinfekcí.

Všechny tyto metody jsou účinné, je však nutné je používat dlouhodobě.

 

Autor: prof. MUDr. A. Pařízek, CSc. Kniha o těhotenství, porodu a dítěti, Galén, Praha 2015