Těhotenství a epilepsie

Těhotenství a epilepsie - obrázek
Těhotenství a epilepsie - obrázek

Epilepsie je jedním z nejrozšířenějších chronických neurologických onemocnění. V současné době epilepsie a její léčba neznamená, že by žena nesměla otěhotnět. U většiny žen s epilepsií probíhá těhotenství bez větších komplikací a porodí zdravé dítě. Přesto existují některá rizika. Tato rizika lze významně zmenšit, pokud je těhotenství ženy plánované a pokud funguje vzájemná spolupráce mezi budoucí maminkou, jejím neurologem a gynekologem.

Před plánovaným otěhotněním by neurolog, který o ženu s epilepsií pečuje, měl rozhodnout:
1.
diagnóza epilepsie je jistá nebo vysoce pravděpodobná a záchvaty, kterými se projevuje, by v průběhu těhotenství mohly vést k poškození plodu nebo komplikacím během těhotenství. Před otěhotněním je nezbytné určit, jakým druhem epileptických záchvatů žena trpí, o jaký typ epilepsie se jedná. Před otěhotněním by měla být provedena nezbytná neurologická vyšetření, EEG (elektroencefalograf), MR mozku (magnetická rezonance mozku), vyšetření koncentrace léků (tzv. antiepileptik) v krvi (odborně plazmatických hladin) při ustálené léčbě. Neurolog může doporučit další vyšetření;
2. je nutná léčba antiepileptiky (léky, které snižují výskyt a intenzitu nebo zcela brání epileptickým záchvatům). U žen, které jsou déle než 2 roky bez záchvatů, by měl neurolog zvážit možnost vysazení antiepileptik (je to však velmi individuální). V současné době je známo, že nejméně rizik přináší léčba pouze jedním antiepileptikem (monoterapie), a to takovým, které nejlépe potlačuje záchvaty u dané pacientky. Léčba určená neurologem ,na míru‘ je individuální. Dávka léku by měla být co nejnižší, ale zároveň tak vysoká, aby dostatečně potlačila záchvaty. Výjimkou, s vyšším rizikem poškození plodu, je lék valproát. Je nutné vážit riziko, které přinášejí léky, a riziko, které představují záchvaty (zejména generalizované, tzn. s bez vědomím, pádem, křečemi celého těla, přechodnou poruchou dýchání a okysličení krve). Podávání antiepileptik by mělo být rozděleno v průběhu 24 hodin tak, aby jejich hladina v krvi co nejméně kolísala. Žena s epilepsií by měla plánovat těhotenství, pokud je na ustálené léčbě alespoň 3–6 měsíců.

Je třeba zvážit:
→ jak může těhotenství ovlivnit epilepsii,
→ jak může epilepsie ovlivnit těhotenství, porod a období po porodu,
→ možnosti sledování vývoje plodu v prvních měsících těhotenství,
→ jak budou probíhat pravidelné kon troly během těhotenství.

Doporučení

Prenatální péče
→ genetické vyšetření včetně eliminace dalších možných rizik (vyšetření protilátek proti některým zoonózám a virovým onemocněním, vyšetření přítomnosti protrombofi lních mutací, vyšetření hladiny kyseliny listové (odborně acidum folicum), vitaminu B6, B12 a homocysteinu);
→ minimálně 3 měsíce před plánovaným otěhotněním podávání kyseliny listové v dávce 5 mg/den a vitaminů skupiny B. V USA doporučují podávání selenu 0,2 mg/den (ochrana před škodlivým vlivem antiepileptik na vyvíjející se plod).

V průběhu těhotenství
→ pokračovat v léčbě antiepileptiky (neurolog se může při úpravách dávek řídit podle vyšetření hladin v krvi a EEG). Velké záchvaty přinášejí stejné riziko poškození plodu, potratu, předčasného odumření plodu a jiných komplikací jako léčba antiepileptiky. Pacientky by neměly léky bez porady s lékařem vysazovat;
→ pokračovat v podávání kyseliny listové, vitaminů. U některých antiepileptik se podává měsíc před porodem ještě vitamin K (Kanavit 10 kapek/den);
→ pravidelné kontroly během těhotenství;
→ zpráva pro gynekologa/porodníka – typ záchvatů, epilepsie, léčba, doporučení k porodu a kojení.

Porod
→ riziko velkého záchvatu při porodu je relativně nízké (kolem 1 %). Záchvat je možné ukončit podáním diazepamu do žíly;
→ z neurologického hlediska je porod císařským řezem doporučen pouze u pacientek s vyšším rizikem velkých záchvatů nebo záchvatů, které by dlouhodobě ovlivnily jejich spolupráci při porodu, a u pacientek, u kterých v mi nu losti proběhl status epilepticus (život ohrožující nakupení epileptických záchvatů). Většina žen s epilepsií může rodit přirozenou cestou. U porodů žen s epilepsií lze s výhodou využít možnosti epidurální analgezie;
→ epidurální analgezie není u žen s epi lepsií kontraindikovaná, naopak může významně přispět k hladkému průběhu porodu. Epidurální analgezie totiž pomůže
odstranit nadměrné dýchání (odborně hyperventilace) během děložních stahů (odborně kontrakcí). Nadměrné dýchání může být samo o sobě příčinou vzniku epileptického záchvatu. Důvodem je kombinace námahy z práce dýchacích svalů a změny koncentrace plynů (kyslíku a oxidu uhličitého) v krvi rodičky;
→ je velmi důležité, aby žena s epilepsií ani v den porodu nevynechala svou pravidelnou léčbu;
→ přítomnost manžela může pomoci u ženy dosáhnout psychickou pohodu a zároveň zajistí stálý dohled a kontrolu v případě epileptického záchvatu v průběhu porodu.

Po porodu
→ významným provokujícím faktorem epileptických záchvatů je spánková deprivace. Žena s epilepsií by měla mít možnost se v prvních dnech po porodu vyspat minimálně 4–5 hodin bez přerušení. Péče o novorozence a kojení by mělo být zahajováno postupně;
→ kojení není kontraindikováno, a to u žádné antiepileptické léčby. Výhody kojení a mateřského mléka převažují nad riziky, které může představovat další vystavení dítěte antiepileptikům. Naopak náhlé vysazení antiepileptik může u dítěte vyvolat abstinenční syndrom. Délka kojení a úprava dávek antiepileptik po porodu je individuální;
→ po návratu z porodnice je velmi důležitá pomoc rodiny, zejména v prvních dnech. Kojení, přebalování, koupání, vycházky lze provádět tak, že jsou bezpečné jak pro dítě, tak pro matku.

 

Autor: MUDr. J. Zárubová, Kniha o těhotenství, porodu a dítěti, Galén, Praha 2015