Poloha podélná hlavičkou, což je fyziologická poloha.
Do 32. až 34. týdne těhotenství není uložení plodu v dutině plodového vejce ustálené, poněvadž do té doby umožňuje relativně velké množství plodové vody jeho volnou pohyblivost. Teprve po 8. měsíci zaujme plod obvykle definitivní uložení, na němž se popisuje poloha, postavení, držení a naléhání.
Poloha plodu je dána vztahem jeho dlouhé osy k dlouhé ose dělohy. Jsou-li obě paralelní, je to poloha podélná. Takto je uloženo v děloze 99,5 % plodů. Přitom může být nad pánevním vchodem buď hlavička – v 96,5 %, pak je to podélná poloha hlavičkou, nebo pánevní konec plodu – ve 3 %, to je podélná poloha pánevním koncem.
Plod v poloze koncem pánevním,
je fyziologická poloha, ale je zatížena vyšším počtem porodních komplikací matky i dítěte
Plod v příčné poloze v termínu plodu je patologická poloha. Těhotenství se ukončuje císařským řezem.
Jestliže podélná osa plodu kříží podélnou osu děložní v pravém úhlu, jde o polohu příčnou. Svírá-li podélná osa trupu plodu s osou děložní tupý úhel, je to poloha šikmá. Posledně uvedené polohy plodu se před porodem vyskytují v 0,5 %, přičemž šikmá poloha je obvykle přechodná, je zjišťována jen v těhotenství nebo na začátku porodu a v dalším průběhu porodu se změní buď na polohu podélnou, nebo na polohu příčnou.
.
Plod v šikmé poloze
Tato poloha je přechodná; při nástupu děložních kontrakcí se plod stočí obvykle do polohy podélné hlavičkou, jen zřídka do polohy příčné
Postavení plodu je dáno vztahem hřbetu plodu k děložním hranám. Je-li hřbet plod na straně pravé děložní hrany, je v postavení pravém. Poněvadž se děloha na konci těhotenství pravidelně ukládá něco doprava a doprava se také stáčí, je za této situace nejčastěji uložen hřbet vlevo vpředu, tedy v postavení levém předním (v 65 %), méně často (ve 20 %) v postavení pravém zadním.
Méně často je děloha skloněná a také stočená doleva, pak bývá plod uložen v postavení levém zadním, vzácně v pravém předním.
U příčných poloh je postavení určováno podle toho, kde je uložena jeho hlavička. Je-li vlevo, je to poloha příčná, postavení levé, je-li na pravé lopatě kyčelní kosti, je to postavení pravé. Při příčné poloze bývá častěji hřbet otočen dopředu, vzácněji se stáčí dozadu, k páteři těhotné ženy. Zcela vzácné jsou příčné polohy s uložením hřbetu nahoře nebo dole.
Držení plodu je dáno vztahem jeho jednotlivých částí k sobě navzájem. Plod je na konci těhotenství 50 cm dlouhý a musí se přizpůsobit svým držením objemu a tvaru plodového vejce v děloze. Normální držení plodu je takové, že jeho hlavička je skloněná, dotýká se bradičkou hrudníku, hřbet je ohnut, horní končetiny ohnuté v loketních kloubech jsou zkříženými předloktími přiloženy k hrudníku. Dolní končetiny mají stehna přitažená k břichu a holeně ohnuté v kolenních kloubech jsou zkřížené před břichem. Pupečník leží volně v prostoru mezi končetinami. Takto zaujímá plod nejmenší objem v děloze a je asi 25 cm dlouhý.
Naléhání plodu je vztah nejníže uložené části plodu k pánevnímu vchodu. Při nejčastější poloze podélné naléhá buď hlavička, nebo pánevní konec plodu. Je-li hlavička nebo pánevní konec uložen v pánevním vchodu souměrně, naléhá centricky, naléhání více doprava či doleva je naléhání excentrické. Naléhá-li hlavička na pánevní vchod tak, že šev šípový je uprostřed vzdálenosti mezi horním okrajem stydké spony a promontoriem křížové kosti, naléhá synkliticky, je-li šev šípový blíže spony nebo promontoria, naléhá asynkliticky.
Naléhá-li hlavička nebo pánevní konec excentricky, znamená to více či méně vyjádřenou šikmou polohu. Při poloze příčné je pánevní vchod prázdný, zato je možné nahmatat ve vaku blan malé části plodu (ručku, nožku) nebo kličku pupečníku, což je nález označovaný jako naléhání malých částí plodu.
Určení polohy, postavení, držení a naléhání plodu je základním cílem porodnického vyšetřování na konci těhotenství a za porodu. Porodnický nález představuje základní informaci k stanovení prognózy porodu.
Autor: prof. MUDr. A. Pařízek, CSc. Kniha o těhotenství, porodu a dítěti, Galén, Praha 2015
Objednávejte ZDE
sdílet