Hypoplazie vulvy, nedostatečný vývoj (vulva připomíná spíše dětskou), bývá pozorována spíše u neplodných žen. Pokud žena otěhotní, průběh těhotenství není ovlivněn. Za porodu se však hypoplastické měkké porodní cesty obtížně rozvinují a vznikají rozsáhlé porodní trhliny.
Přepážka v pochvě může být buď úplná, po celé délce pochvy, nebo částečná v její horní třetině. Pokud je přepážka rozpoznána v těhotenství, je třeba ji vytnout. Pokud se zjistí až za porodu, pouze se prostřihne, aby se nestala vcestnou porodní překážkou.
Stenózy pochvy (zúžení na kratším úseku pochvy) bývají také nálezem u neplodných žen. Dojde-li přesto k otěhotnění, je třeba stenózu chirurgicky odstranit ještě v těhotenství – anebo provést císařský řez a přepážku odstranit po šestinedělí.
Hypoplazie dělohy bývá častěji symptomem celkové hypoplazie nebo infantilismu (postava, proporce a druhotné pohlavní znaky připomínají spíše dospívající dívku). Otěhotnění těchto žen ale není vyloučeno. U primigravid je pak zvýšená pravděpodobnost spontánních potratů, poněvadž malá děloha se nedokonale adaptuje na rostoucí objem plodového vejce. Těhotenství končí potratem nebo předčasným porodem. Často tak skončí několik po sobě jdoucích gravidit, až děloha v důsledku opakovaného těhotenského překrvení zbytní a dovolí těhotenství donosit.
U žen s hypoplastickou dělohou jsou častější polohy pánevním koncem a předčasné porody. Děložní stahy bývají slabé a při současné nepoddajnosti porodních cest se porod prodlužuje, častěji bývá ukončován extrakcí plodu kleštěmi. Po porodu bývá zvýšené riziko krvácení z vyčerpané, nedostatečně se stahující dělohy.
Vývojové vady dělohy, pokud připouštějí těhotenství (zdvojená děloha, jednorohá děloha, dvourohá děloha, děloha s přepážkou), bývají často příčinou potratů a předčasných porodů. Diagnostika raného těhotenství bývá obtížná. Pokud na vyvinutý roh jednorohé dělohy přisedá druhý, nedostatečně vyvinutý, může se v něm uhnízdit oplozené vajíčko a při růstu plodového vejce vyvolat jeho prasknutí s projevy stejnými jako při ruptuře mimoděložního těhotenství, ale s rychlejším průběhem pro silné nitrobřišní krvácení a šok. U podvojných anomálií (zdvojená děloha, dvourohá děloha a děloha s přepážkou) bývá častěji poloha pánevním koncem a polohy šikmé. Časté je také nepravidelné držení hlavičky, nebývá skloněná k hrudníku, ale více či méně zakloněná. V neúplně přepažených dělohách a v dělohách se širší příčnou osou bývají časté příčné polohy plodu.
Průběh těhotenství v malformovaných dělohách nemusí být narušen, rizika se projeví až v průběhu porodu, obvykle z nepravidelného uložení plodu.
Sestup poševních stěn nekomplikuje obvykle ani průběh těhotenství, ani neovlivní porod. Poševní stěna vyklenující se do poševního vchodu je lividně (modročerveně) zbarvená, prosáklá. Jak se v průběhu těhotenství rozvíjí branka, vytahuje se poševní stěna vzhůru, není viditelná, nebrání ani postupu hlavičky. Pokles se zase obnoví po porodu.
Elongace (prodloužení) děložního hrdla spojená s jeho sestupem (nebo i bez něho) se neprojeví v těhotenství, působí komplikace v první porodní době: hrdlo se pomalu zkracuje, branka bývá nepoddajná, prodloužený přední pysk čípku se někdy uskřine mezi hlavičkou plodu a dolním okrajem stydké spony a musí být přesunut přes největší obvod hlavičky, jinak by porod uvázl. Po porodu se zbytnělé, krví prosáklé hrdlo opět objeví v poševním vchodu.
Sestup dělohy není na překážku otěhotnění, ani se neprojeví nepříznivě na průběh těhotenství. Zprvu je děloha stále níže uložená, ve čtvrtém měsíci se celá vysune do velké pánve. Ani porod nebývá ovlivněn – po porodu se zbytnělé hrdlo opět objeví v poševním vchodu i před ním.
Retroverze a retroverze-flexe dělohy bývá často objevena až při návštěvě gynekologa nebo prenatální poradny k diagnostice těhotenství. Ta bývá u děloh zvrácených dozadu obtížnější, neboť i netěhotná děloha uložená v retroverzi-flexi je větší a prosáklejší.
Jen zřídka si těhotné stěžují na bolesti v zádech a na tlak na konečník. Koncem třetího měsíce se děloha napřimuje a vystupuje z malé pánve. Někdy se však průběh těhotenství v retrovertované a retroverto-flektované děloze zkomplikuje tím, že se rostoucí děloha nenapřímí, roste dále v malé pánvi až ji celou vyplní. Těhotná děloha je uskřinuta, nemůže se již sama napřímit a vystoupit do velké pánve. Děložní hrdlo je uložené vpředu, přitlačené ke stydké sponě, stlačuje močovou trubici a způsobuje tím obtíže s vyprazdďováním močového měchýře, až i zástavu močení. Těhotná se přes největší úsilí nemůže sama vymočit. Někdy samovolně, nekontrolovatelně může moč sama po menších dávkách odtékat.
Příznaky se jednou vyvíjejí postupně (nejprve obtížné močení, pak zástava močení a samovolné odtékání moče), jindy se celý obraz projeví naráz. Přeplněný močový měchýř se vyklenuje nad stydkou sponou. Další vývoj těhotenství v děloze uskřinuté v pánvi by nebyl možný, je třeba léčebně zasáhnout.
Léčení rozpoznané retroverto-flektované těhotné dělohy přichází v úvahu až koncem třetího nebo začátkem čtvrtého měsíce. Do té doby se těhotné doporučí ležet občas na břiše a několikráte denně zaujmout polohu “na všech čtyřech”. Jestliže se těhotná děloha sama nereponovala, provede se nejpozději začátkem čtvrtého měsíce tzv. nekrvavá repozice: po vyprázdnění močového měchýře cévkováním se porodník snaží prsty zavedenými do zadní poševní klenby vytlačit děložní tělo vzhůru. Obvykle se to podaří, po výkonu žena leží na břiše.
Při uskřinuté děloze je třeba vyprazdďovat močový měchýř cévkováním gumovým katétrem a pokusit se stejným způsobem děložní tělo vysunout. Nepodaří-li se nekrvavá repozice, musí být provedena chirurgická repozice.
Autor: prof. MUDr. A. Pařízek, CSc.
Kniha o těhotenství, porodu a dítěti, Galén, Praha 2015
sdílet