Výhody vlastního transplantátu z pupečníkové krve

V současné době se pro autologní
transplantace využívají zejména kostní dřeň, pupečníková krev a periferní krev.
V porovnání s kostní dření a periferní krví má pupečníková krev se
svými krvetvornými kmenovými buňkami řadu předností a klinických výhod:

 

- Odběr
pupečníkové krve:
je rychlý a naprosto bezbolestný a
v žádném případě malého dárce ani jeho maminku nezatěžuje, na rozdíl od
odběru kostní dřeně.

- Kvalita
krvetvorných kmenových buněk
– z pupečníkové krve má nespornou
výhodu především ve své „čistotě a mladosti“, není na rozdíl od kostní dřeně
zatížená terapiemi a procesem stárnutí, který má negativní vliv na schopnost
dělení buněk.

- Okamžité
použití
- transplantát z pupečníkové krve je připravený pro
okamžité použití, známe jeho kvalitu a vlastnosti. Po závěrečném ověření
kvality transplantátu ze zamrazených vzorků je okamžitě připravený pro využití.

- Dostupnost

až třetina pacientů, kteří nemají nebo nemohou mít svůj vlastní
autotransplantát, nemohou podstoupit také příslušnou transplantaci. Najít
vhodného dárce není jednoduché a v případě indikace autologní
transplantace je pacientovou nevýhodou, že nemá svůj vlastní autotransplantát.

- Genetická
identita
= absolutní shoda, jde o krev dítěte, kterému byla
z pupečníkových cév a cév placenty odebrána. Nehrozí tedy riziko
potransplantačních komplikací.

Jedinou možností a svým způsobem
nevýhodou, je doba odběru pupečníkové krve, tj. u porodu dítěte. Zjednodušeně
lze říci, že odběr se dá provést jen jednou v životě. Množství
krvetvorných kmenových buněk, a tím i kvantitativní výsledek celého
transplantátu, je naprosto individuální záležitost a nedokážeme jej dopředu
jakkoli předvídat. Není možné ovlivnit objem odebrané pupečníkové krve ani
počet kmenových buněk, a proto nemusí být transplantát dostatečně velký, tak
aby ho bylo možné použít pro léčbu dospělého člověka. Použitelnost transplantátu
je určena podle počtu jaderných kmenových buněk, který se stanovuje při analýze
odebrané pupečníkové krve v čase jejího zpracování v laboratoři (maximální hmotnost pacienta).