Vztah s babičkou

Dobrý den paní doktorko, už dlouho váhám, zda se mám na Vás znovu obrátit a zahltit Vás podrobnostmi týkajícími se mého dotazu, jak a zda vůbec vysvětlit 4leté dcerce, že její vřelá náklonnost k babičce (manželově mamince) není opětována stejnou měrou. Moje švagrová o ní sice kdysi řekla, že má nejlepší tchýni, ale to platí právě jen pro ni a její tři syny, babiččiny první tři vnuky. Naše dvě dcerky jsou pro ni totiž vždy až na 4. a 5. místě, takže jí na ně nezbývá už tolik času, energie ani zájmu, což se projevuje například tak, že s vnuky tráví polovinu letní prázdnin (v době prázdnin MŠ a během společné dovolené i s jejich rodiči). Oproti tomu naši větší dcerku vzala za celé dva měsíce (přes prázdniny nechodila do MŠ) jen na jeden výlet až po naší pobídce a několikrát si ji vzala k sobě domů buď dopoledne nebo jen odpoledne (nikdy celý den, nikdy s obědem) většinou díky tomu, že se k ní dcerka sama vlastně vnutila. V případě potřeby nabízí sice pomoc, ale když výjimečně poprosím na pár hodin o hlídání (návštěva lékaře, zařizování na úřadech apod.), většinou neochotně svolí, ale neopomene zdůraznit, co měla původně v plánu (kadeřník, pravidelné venčení psů s kamarádkou, nákup, …). Často se také stává, že hlídá jednoho, druhého nebo všechny tři vnuky a nás musí tedy odmítnout, což chápu, ale neplatí to i naopak. Už se totiž stalo, že slíbila pomoc nám, jenže švagrová potřebovala nečekaně hlídání také, takže se omluvila nám a hlídala raději vnuka (to jsem zrovna ležela s horečkou v posteli, obě naše děti byly také nemocné doma a toho vnoučka mohl hlídat jejich otec). V případě vnuků je na hlídání využívána opakovaně a často na několik dní i nocí za sebou (takže samozřejmě i s vařením) a zřejmě jí to vždy vyhovuje, i když se v té době nemůže ani zastavit u nás (přitom mají bratránci i druhou babičku, takže by se stačilo o hlídání podělit, aby mohla část svého volného času věnovat i vnučkám). S lehkou nadsázkou se dá říct, že vnuky má odhlídané na 10 až 15 let dopředu a na naše holčičky by jí stačily prsty na obou rukou. Když jsem se švagrové otevřeně zeptala, jak to dělá, že s nimi jede babička i na dovolenou a s námi nepřijme pozvání ani na jednodenní výlet, jen pokrčila rameny. Marně si lámu hlavu, čím si mohla babičku tak získat a napadá mě jedině, že si jsou povahově prostě bližší. Švagrová nic moc neřeší (to pokrčení ramen beze slov to jen dokládá), babiččina častá odpověď je „mně je to jedno“, ani jedna nemá žádnou vyhraněnou zálibu, obě si pořídili děti mnohem dřív (babička také syny – 2) než já a věkový rozdíl dětí je menší než 2 roky, což bych já se svým přístupem nezvládla. Dětem se totiž snažím věnovat co nejvíc sama – pořídila jsem si je přece kvůli sobě (a manželovi samozřejmě) a zatím jsem nedospěla (a doufám, že dlouho nedospěju) do stavu, že bych se jich chtěla tak často zbavovat. A všechno se řešit snažím – zdravou výživou počínaje, přes výchovu a zábavu pro děti konče. Jsem sice pravý opak švagrové, ale nepřipadám si jako velká extrémistka, jak se babička určitě domnívá a někdy mi i nepřímo naznačí. Jen jsem si přečetla jednu knížku od profesora Zdeňka Matějčka, koupila knížku Polévky a kašičky pro nejmenší a držím se rad lékařů – např. ortoped nám do 3 let doporučil jako domácí obuv kotníčkové sandálky, podle našeho pediatra nemají děti do 3 let jíst běžnou stravu pro dospělé, naše děti pijí vodu nebo neslazený čaj, v TV sledují jen Večerníček, navštěvují se mnou rodičovské centrum (a s manželem cvičení) a ve výchově se snažím být důsledná a uznávám, že jsem (v porovnání s výchovou bratránků) i přísná a náročná. Pokud je můj zodpovědnější a svědomitější přístup považován za extrém, připadá mi jako dostatečný důvod a argument zdraví a slušné chování oproti „normálu“ u bratránků, kde jsou pečené buřty, sladkosti, chipsy a kofola nejoblíbenější pochoutkou, poděděné sešmajdané bačkůrky samozřejmostí a televize jediná zábava (o chování raději nemluvě). Na obranu babičky musím objektivně přiznat, že nás (pokud jsou zrovna vnoučci se svými rodiči), docela pravidelně navštěvuje, a že se svým zájmem snaží vnukům pravděpodobně vynahradit menší zájem jejich rodičů, ale rozhodně k nim není tolik kritická jako k nám. Nečekám, že bych z jejích úst někdy slyšela i chválu, ale mnohokrát před námi opakovala „když ona na něj nemá tolik času“, což znělo spíš jako výčitka vůči nám, když místo obdivu jaké pokroky dělá její první vnučka oproti svému stejně velkému bratránkovi (tj. nejmladší vnuk), omlouvala hlavně jeho matku. Moje maminka měla k mému manželovi vztah téměř jako k vlastnímu synovi, ale já si pomalu začínám přestavovat macechu jako (bohužel naši jedinou) babičku, která mě nepřímo viní například z toho, že jsem vařením prvních zeleninových příkrmů v bio kvalitě způsobila zdravotní problémy dcerky, která podědila moji alergii. Kvůli dcerčině alergii (nejen) na roztoče jsme doma zrušili koberce, závěsy, odstěhovali většinu plyšáků a pořídili speciální povlaky na postel, takže od té doby dcerka i babička ví, že u ní nemůže (kvůli broučkům v péřových peřinách) přespat. Babička si tím ale hlavu neláme, jak by to mohla vnučce vynahradit (třeba jen častějším pobytem přes den) a nikdy se ani nezeptala, zda by to nešlo nějak vyřešit – to jen dokládá, že je jí asi opravdu všechno jedno a nic raděj neřeší. Vztah babičky k našim holčičkám bych mohla ještě porovnat s přístupem našeho dědečka (mého tatínka), který se na svoje vnučky těší a bere si je k sobě, protože s nimi chce dobrovolně (sám od sebe – ne protože zrovna potřebuju) trávit svůj čas a nadšeně se pak dělí o společné zážitky. Kdežto babička jen nabízí pomoc v případě potřeby a vzácně strávený čas s vnučkami tedy nemá potřebu ani nijak komentovat. Dokonce se domnívám, že tak přistupuje i ke svým vnukům, což švagrové prostě stačí a je spokojená, protože má hlavně kdykoliv jisté neomezené hlídání. Jak a kdy mám větší dcerce ohleduplně vysvětlit, že babička svou lásku projevuje jenom jako povinnost? Nebo je to normální a já jsem opravdu příliš náročná, když se moje představa pravé babičky tak liší a ráda bych, aby svůj (byť chladný) zájem a čas rozdávala svým vnoučatům všem stejnou měrou? Ještě musím upozornit, že dcerka je velmi šikovná, pozorná a všímavá, takže brzo moje zjednodušené odpovědi na otázku, proč babička nepřijde, prokoukne. Moc a moc děkuju za Váš názor a rady a také hlavně za Vaši ochotu, trpělivost i čas. Lucie