babička

Dobrý den paní magistro, mám syna 3,5 roku. S babičkou a dědou z manželovi strany vycházíme velmi dobře, pravidelně 1x týdně k nim chodíme na návštěvu (nebo oni k nám), syn se k nim vždy těší, občas u nich syn na vlastní žádost přespí... Problém jsou moje rodiče, resp. moje matka (táta už zemřel), je alkoholička, v Bohnicích vedená jako beznadějný případ, neboť na poslední rodinné terapii (r.2005), kterou jsem tam s ní absolvovala řekla, že si prostě bude dělat, co bude chtít a pít bude taky, jak si vzpomene a že na všechno a na všechny kašle. A paní doktorka tehdy řekla, že jo, že nutit jí nikdo nemůže, takže jestli to teda cítí takhle, tak je pro ostatní marné se o cokoli pokoušet (to se stalo po 6 letech, kdy střídavě byla v Bohnicích a střídavě doma a pila skoro pořád). Dalo mi to dost práce, než jsem se dostala do stavu, kdy to tak nějak beru "bez emocí", tj., když je střízlivá, tak radostí neskáču a když je opilá (což je podstatně častěji) tak se mi svět nehroutí. Obecně platí, že se snažím jí opilou nenačapat a raději se jí vyhnu a když tak dělám, že nevidím, na druhou stranu když není opilá mé chování se nijak zvlášt nemění a nemám nejmeší chuť se s ní bavit. Když je střízlivá, tak je jí teď asi líto, kam jsem to dopracovaly a nejspíš chce alespoň nějaký kontakt s námi, tak se nás snaží odchytávat, když někam odcházíme, nebo se vracíme, prostě vysedává (někdy i s lahví) u naších dveří. Potíž je, co říci synovi, vzhledem k tomu, že bydlíme v jednom domě (a nejsme v situaci, která by umožňovala na tomto uspořádáni něco změnit) a syn babičku často vídá a začíná se ptát proč je na něj jednou tak hodná a jindy div neupadne na schodech, proč má doma tak špinavo (její byt je v podstatě bezdomovecké doupě, kde se naposledy uklízelo tak před 8 lety), proč tak smrdí, proč nepřišla na jeho narozeniny, proč tam nemůže taky přespat jako u druhé babičky, proč nedovolím, aby šli spolu na hřiště (podle mého názoru je tak nezopovědná, že jí nesvěřím ani psa, který je na zahradě).... proč, proč, proč... Je na něm prostě vidět, že si to nějak neumí srovnat sám. Já mu sice říkám, že lidi jsou různí, že babička má starosti se sebou, ale to ho moc neuspokojuje. Já vím, že se říká, že se dětem má vše vysvětlovat, že si to přeberou a úměrně věku to nějak pochopí, ale tohle se mi prostě nějak nedaří, že to bude někde vykládat mě až tak netrápí, ale trápí mě, že to probíráme už půl roku a mám pocit, že se ta debata nikam nevyvíjí. Máte nějaký nápad jak mu to vysvětlit? Já vím, že to nebude jedno konečné vysvětlení, ale abychom se alespoň posunuli (debata na téma smrt, nebo dělání dětí někam vedla, ale tohle ne). Nejhorší na tom je, že má matka je synovi schopná říkat něco jako, to víš já bych ráda s tebou šla na hřiště, ale tvoje máma to nedovolí. A když jí říkám, že mi to vadí, tak dělá že neslyší a nebo se rovnou urazí