spánek kojence

Budu citovat z aktuálního článku dr.Štěrbové pediatriepro praxi 2015 16(3):

Většina spánkových problémů v kojeneckém věku je spíše nesould mezi očekáváním rodičů a fyziologickým vývoje, než pravý problém se spánkem. V pozadí neklidu nebo problémů se spánkem však můžou být např. koliky, gastroesofageální reflux, či intolerance straby.

Normální spáněk ve věku 0-2 měsíce - 10-19hodin z 24 hodin .Kojené děti spí v kratších úsecích 1-3 hodiny než děti na umělém mléce (2-5 hodin). Pravidelný rytmus spánku se vytváří mezi 2.-3. měsícem života s přispěním rodičů s převahou pravidelného krmení s převahou ve dne, soustředěním sociálních kontaktů a aktivity na den, střídáním světla a tmy v okolí dítěte. Kromě konsolidace spánku by se měl kojenec učit také !sebe-uklidnění", tj. aby byl schopen sám, bez asistence rodičů usout jak večer, tak v noci při krátkých probuzeních. Je proto vhodné, ab y již od cca 2. měsíce života se snažili rodiče ukládat dítěe ke spaní sice ospalé, ale ještě ne spící. Okolnosti, za jakých dítě usíná, by měly být stejné, za jakých se v noci probouzí mezi spánkovými cykly (pozn. ve spánku se střídají tzv. spánkové cykly, mezi kterými je fáze mělkého spánku nebo až probuzení, je důležité, aby se dítě baučilo opět usnout samo bez pomoci, opětovného usínání, přiložení, apod., v tomto věku, jestli dítě dobře prospívá, může být noční pauza mezi kojeními 6 hodin).Sdílení lůžka se nedoporučuje z bezpečnostních důvodů. Děti nemají spát na břichu pro vyšší riziko náhlého úmrtí kojence.

Hlavní zásady spánkového režimu kojenců (dle doc.Příhodové):

1. Dítě má spát ve vlastní postýlce. Je prokázáno, že spánek dětí, které spí v posteli s rodiči, je

méně kvalitní.

2. Dodržujte pravidelnou dobu usínání a probouzení.

3. Prostředí ke spánku má být příjemné (oblíbená hračka, závěsné hračky), tiché, neosvětlené.

Teplota v ložnici má být přiměřená (asi 20 st.).

4. Podmínky před usínáním mají být neměnných sledem činností, které jsou přípravou ke

spánku (např. koupání, uklidnění dítěte, zpěv, povídání). Pokud má dítě problémy

s usínáním, lze koupání posunout do dřívějších večerních hodin nebo na ráno. Dítě nemá

usínat hladové, ale ani jíst bezprostředně před spaním.

5. Okolo 3. měsíce ukládejte dítě do postýlky ospalé, ale bdělé. Po uložení do postýlky se

s dítětem rozlučte a odejděte, aby si dítě zvyklo usínat samo. Pokud se dítě v noci probudí

(v tomto se děti normálně budí několikrát za noc), znovu usne, protože se naučilo usínat

samo.

6. Důležité je, aby dítě usínalo za podmínek, které se v noci nemění (oblíbená hračka, závěsné

hračky). Dítě totiž vyžaduje při nočních probuzeních pro opětovné usnutí stejné podmínky

jako mělo k večernímu usínání. Pokud je k usnutí nezbytná vaše asistence, bude ji dítě

vyžadovat i v noci. Nenechte dítě proto usínat ve svém náručí, při houpání, při kojení a

krmení. Jinak bude dítě tyto činnosti vyžadovat během nočních probouzení.

7. Od 6.měsíce věku postupně vynechejte noční stravu, dítě ji již nepotřebuje.

8. Kojenci mají spát pouze v poloze na zádech.

9. Pokud dítě při usínání pláče, uklidněte ho slovně nebo pohlazením, ale neberte ho z postýlky

ani nerozsvěcujte.

Pokud jste dítěti nevytvořili správný spánkový režim (naučili ho usínat při kojení, při houpání,

ve své posteli atp.), existuje několik návodů, jak situaci změnit. Musíte naučit dítě, aby usínalo

ve vlastní postýlce samostatně. Vyžaduje to především naprosto důsledný, neměnný a vytrvalý

postup z vaší strany. Úspěch se může dostavit již 3. noc, ale někdy až za týden či 14 dní.

Zpočátku se situace může zdánlivě zhoršovat, křik a pláč dítěte se může stupňovat (kritická bývá

zejména 2. noc nácviku), nesmíte však ze zavedených pravidel ustoupit. Pokud nejste odhodláni

vytrvat, můžete svým selháním potíže se spánkem dále upevnit.

Návody na změnu špatných spánkových návyků:

Vyberte dobu k usínání, kdy je dítě nejvíce ospalé, a tuto dobu striktně dodržujte. Koupání lze

posunout o 1-2 h před usnutím nebo koupat ráno (některé děti to před spaním stimuluje). Před

spaním dítě nekrmte, nekojte. Dodržujte stereotypní sled činností před ukládáním ke spánku

(večeře, koupání, uklidnění, uložení do postýlky, rozloučení se s dítětem).

Dále existuje několik možností:

a) Odejděte z místnosti a ignorujte pláč dítěte, až se uklidní a usne. Při nočních probouzeních jen

vejděte do místnosti, zkontrolujte, zda je dítě v pořádku, a opět odejděte a ignorujte pláč dítěte.

Metoda je velmi účinná, ale někteří rodiče trpí výčitkami při pláči dítěte.

b) Zůstaňte v místnosti, ale ignorujte pláč dítěte, neberte ho z postele, počkejte až přestane

plakat, uklidní se a usne.

c) Odejděte z místnosti a při pláči dítěte se v pravidelném intervalu vracejte zkontrolovat dítě. Při

kontrolách jen vejděte do místnosti, promluvte na dítě, uklidněte ho slovně, ale nehlaďte ho ani

neberte z postýlky. Účelem kontroly je ujištění dítěte, že jste ho neopustili. Pláč dítěte po vašem

návratu do místnosti může přechodně sílit.

Záleží na vás, jaký počáteční interval kontrol si vyberete (např. 2 min). Tento interval se

postupně prodlužuje, budˇ již během první noci (5- 10min- 15 min) nebo v průběhu dalších nocí.

Někteří autoři doporučují toto schéma: 1noc: 1. kontrola… za 1 min, 2. kontrola… za 3 min, 3.

kontrola a další… za 5 min. 2.noc: 1. kontrola….za 2 min, 2. kontrola….za 5 min, 3. kontrola a

další… za 8 min.

d) Postupné zvykání na Vaši nepřítomnost: 3 dny např. sedíte při usínání u postýlky, další 3 dny

půl metru od postýlky, další 3 dny metr od postýlky atp., až opustíte při usínání místnost zcela.

Vybraný způsob závisí na temperamentu dítěte a toleranci rodiče. Pokud naučíte dítě usínat,

postupně vymizí i noční probouzení spojená s pláčem.

Změny spánkového režimu je dobré časovat na víkend, protože nebudete stresováni tím, že se

ostatní členové rodiny nevyspí.

Musíte počítat s tím, že 1. a 2. noc téměř probdíte, pláč dítěte bývá úporný (vyžaduje, na co je

zvyklé), ale obvykle 3. noc je vidět úspěch. Druhou noc se situace může ještě zhoršovat. Nesmíte

se nechat odradit. Pokud víte, že nevytrváte, nemá smyslu s opatřeními začínat, protože poté, co

dítěti polevíte, se obvykle potíže ještě upevňují. Někdy se úspěch dostaví až za delší dobu,

během týdne, nejpozději za 14 dní. Záleží samozřejmě také na temperamentu dítěte. K dítěti se

musíte během změny spánkového režimu chovat laskavě, ale naprosto důsledně.

Nejčastější obavou rodičů při změnách spánkového režimu je obava z emoční újmy dítěte nebo z

narušení vztahu mezi rodičem a dítětem. Žádná z řady studií, které se touto tématikou zabývaly,

takovéto negativní důsledky nepotvrdila.