Chci další dítě a manžel už ne

Dobrý den, prosím Vás o radu. Před necelým rokem jsme ve 23tt přišli o holčičku, jednu z jednovaječných dvojčat (měla velký tumor mozku). Druhá se narodila těžce nezralá, dnes je ní skoro 10 měsíců, korigonvaných 7 a je v pořádku. Doma máme ještě 3,5 letého syna. Já stále trpím nad ztrátou holčičky a nad tím vším čím jsme si všichni prošli. Místo aby se to zlepšovalo je to čím dál horší... Manžel mi byl celou dobu velkou oporou, jen tu situaci vnímá jinak než já. Necítí to tak jako já, nepřikládá tomu takovou váhu a myslím že se s tím dávno vyrovnal. Umí asi lépe než já vnímat to, že při vší smůle to mělo "dobrý" konec hlaně pro naši malou, a vlastně i pro tu nenarozenou, že se na světě netrápila. Ale já stále cítím že mi něco chybí, toužím ještě po jednom dítěti, prožít si těhotenství, kojení a vše s tím spojené. Nutno podotknout, že jsem si vždy přála tři děti a to co se nám stalo moji touhu ještě umocnilo. Jenže manžel už v žádném případě nechce. Jednak vždy chtěl dvě děti (stačilo by mu i jedno) a také se obává že by příští těhotenství zase bylo problematické (i to první se synem nebylo úplně ok), navíc vždy po IVF. V žádném případě ho nechci nutit, myslím že by mi to stejně nebylo nic platné. Jen bych potřebovala pomoci s tím, jak v sobě potlačit tu touhu. Já vím, máme dvě krásné zdravé děti a je to pro nás zázrak že je vůbec máme. A malá mě také momentálně dost potřebuje, ale prostě bych si ještě jedno dítě moc přála. Ne jako náhradu, naši nenarozenou mi nikdo nenahradí a stále na ni budu myslet a milovat ji...prostě mám pocit, že takhle nejsme kompletní. Prisím, poraďte :-) A ještě jedna věs mě trápí - vím že je ještě čas, ale kdy a jak bychom měli naší malé (a i synovi) říct že měla mít sestru dvojče kterou nemá...říká se že dvojčata jsou spojená celý život, zejména jednovaječná...moc Vám děkuji za odpověď a věnovaný čas. G.