Děkuji Vám moc za Vaši odpověď ...

Děkuji Vám moc za Vaši odpověď - psala jsem vám 14.srpna. Pomohl mi už jen fakt, že jsem Vám to mohla napsat.Co se mých myšlenek po prvním porodu týče, nešlo jen o samotné myšlenky, nýbrž i o činy. Občas jsem i tomu malému, naprosto nevinnému a bezbrannému dítěti dala facku a pak brečela a zybývala se tím, zda to bylo jen plácnutí či zda ho to mohlo bolet; každopádně ho to bolelo pocitově, protože jeho nejdůležitější člověk jej v tu chvíli trestal - za co vlastně? Za pláč?? A tak to šlo pořád dokola a na některé situace už nikdy nezapomenu, pravě proto, že mě mrzí ten pocit osamělosti, kterou muselo v tu chvíli moje dítě zažívat. To si nezaslouží nikdo. Pevně doufám, že se to všechno nebude opakovat. Spoléhám trochu na to, že s druhým dítětem nepůjde již o tak zásadní změnu životního stylu jako u dítěte prvního, kdy si člověk musí zvyknout na fakt, že ne všechen čas patří jemu a že své potřeby musí uspokojovat až na druhém místě.. Ale ještě i dnes se mi stáva, že se dostanu do velkého afektu, když jsem unavená a mé dítě protestuje proti mytí vlasů, ač to byla už zvládnutá kapitola a pak křičím a vyslovuju vulgarismy směrem k té malé osůbce, která jen má zrovna strach z vody, která by se mu dostala do očí. Měla bych být citlivější a trpělivější a nedaří se mi to. Jsem vůbec normální ? Na vaši radu ještě zkusím vyhledat psychologa v našem městě, snad to stihnu. Jen si příliš nedovedu představit - ač by to měla být má volba - že by mi v dnešní době, kdy se tolik hovoří o kojení a jak je prospěšné a téměř nenahraditelné, někdo "dovolil" nekojit. Již před lety, kdy jsem kojit nemohla, byly na mě sestry hrubé a odsuzovaly mě a to i skrze fakt, že jsem neustále opakovala, že takhle jsem to sama nechtěla. I když chápu, že ne všechny zdrav. sestry se chovají tak, jak mají a do jejich práce se promítají jejich názory, mám strach z podobných reakcí okolí, jaké jsem zažila předtím. Vlastně jsem si nikdy neodpustila, že jsem kojení nezvládla a mívám z toho pocity méněcennosti, i když problém asi nadhodnocuji. Teď jsem si ale uvědomila, že vyřešit toto všechno je asi práce na delší dobu a že Vy jste mi už poradila, tak jak můžete ze své pozice a že teď to musím zkusit řešit s někým konkrétněji. Přesto znovu děkuji, s pozdravem Klárka.