deti

Dobry den pani doktorko, mam velky problem a zacina mi prerustat pres hlavu. Mame holcicku,ktere budou v cervnu 3 roky, a kluka, tomu je 1,5 mne je 39, zijeme v Irsku, jelikoz manzel je odsud. Jsem cele tri roky s detmi doma, obe babicky mame daleko, 2x do roka sem jedna prijede na 3 tydny, druha tak 3x na par dni, takze si od nich moc neodpocnu. Muj problem je v tom, ze jsem na tu moji holcicku, po tom co se narodil syn, zacala byt vysazena.Synka mam moc rada, je cely tatinek. Ona je bohuzel cela ja, hubena kost a kuze, skoro zadne svaly, vsechno ji musim opakovat nekolikrat. (porad mne s ni posilali za lekarem, ze ma podvahu, ale ona jedla rada a s chuti) Jeste nez se nam narodila, moc jsem se na ni tesila, a nedavno mi doslo, ze jsem si myslela, ze ona bude jako on, muj manzel, ktereho miluji nade vse. Na jedne strane mne ji je uz ted lito a mam obavy, az zacne chodit do skoly, ze ji budou deti ublizovat, protoze ze je tak hubena (vzdycky si najdou nekoho, kdo je necim odlisny). Bude i zrejme i vyssi nez ostatni, jako jsem ja byla. A zaroven mne to vadi, ze je jako ja,a kdyz neco provede, napr. nechavam ji (oba) skakat na postelich. Pred par dny zacala vsechno povleceni shazovat na zem, mame tu 3 povlecene postele, ze vsech posteli,a skace na hole matraci. Asi se ji skace lepe, jak mne dnes doslo. Zakazala jsem ji to s tim, ze si muze skakat, ale neshazovat deky na zem. A do mne vjede takovy bes, kdyz vidim ZASE vsechny deky na zemi, po tom, co jsem ji to nekolikrat vysvetlila a zakazala, ze ji proste popadnu a natlucu ji, a to se musim ovladat, abych ji v tom vzteku nejak neublizila. Nenavidim to, a nenavidim sebe. Nejradsi bych natloukla sama sobe. Je mne z toho pak mizerne, obrecim to, jsem na ni pak zase normalni a hodna. Ale uvnitr se citim hrozne. Mela bych se naucit reagovat jinak, ale nevim jak. Ona je pak zase vesela,jako kdyby se nic nestalo. Ale musi si to pamatovat. A dal mne vypravuje, maminko tohle a maminko tamto... A mne je jeste hur. Pokazde, kdyz takhle neco vyvede, tak mne to privadi k nepricetnosti. Snazim se prijit na to, proc jsem na ni takova zla, kdyz na druhe strane si o ni delam starosti. Mam o 8 let starsi sestru, mamka rikala, ze pry sestra chtela sourozence, protoze si doma po skole nemela s kym hrat. A moje mamka ma 2 mladsi bratry, a dokud meli rodice jenom ji, nosili ji na rukou, ale po narozeni bratru se ocitla natrvalo na vedlejsi koleji a jeji matka ji pry nemela rada. Ja mam pocit, ze mne se nasi moc nevenovali, kdyz jsem byla mala, ze mne nechali vyrustat jako drivi v lese. Navic sestra se se mnou prestala pred par lety bavit, at k nim uz nechodim.Zila jsem skoro 10 let v cizine a mamka rika, ze pry mne asi zavidela a zavidi. No a tady nemam zadne zname, spis se bojim se s lidma, maminkama v parku jinych deti, zacit bavit. Nekdy ano, ale vetsinou ne. Pripadam si jako v izolaci. Holcicka pujde od zari do skolky, na 3 h denne. Praci tady ted nesezenu, i kdybych dala obe deti do skolky, skolka je navic draha. Navic se mne nechce, profesi nemam, bud bych mohla delat jako recepcni nebo servirka. Pisu Vam vsechny mozne podrobnosti, ktere pro Vas mozna nemaji podstatnejsi vyznam. Mozna, ze az bude syn ve veku holcicky, tak mne taky bude vytacet do nepricetnosti jako ona, bez ohledu na to, ze je cely po tatovi. Poradte mi, prosim, co mam se sebou delat? Mam je prece oba rada, jsou to moje deti. Dekuji mnohokrat za Vas cas a odpoved. Dana