Dobrý den, mám 7 měsíčního syna. ...

Dobrý den, Moniko, obohacovat jídelníček zkoušejte dál, nesmíte to vzdávat po prvním neúspěchu. Jinak to děláte skvěle. Pokud odmítá jiné tekutiny, tak mu zatím stačí vaše mléko, jinak by se určitě napil. Přesnídávky už můžete. Ovoce můžete zkusit přidat do té večerní kaše po troškách, nebo zkuste odstříkat a naředit mu ovoce mlékem a poměr postupně zvyšovat ve prospěch ovoce. Jinak způsob jídla je v jeho věku dostačující a vyhovující. Teď začněte být neústupná s tím ovocem, nabízejte ho k dopolední i odpolení svačině před kojením a případně ho řeďte mlékem. Noční kojení musíte posoudit sama, jestli tahá a skutečně jí, potom to zřejmě potřebuje, pokud jen žužle prs a dělá si z vás dudáka, pak je to o té přítomnosti a blízkosti. Ale píšete, že se nají a hned spí, tak to asi potřebuje (za předpokladu, že spí ve své postýlce a ne s vámi). Usínání je velký problém v tomto věku a naučit ho usínat v klidu a sám pro vás nebude jednoduché a budete možná muset být i drsná. Chce to pravidelný stereotypní rituál, který budete dodržovat všichni, kdo se na uspávání podílíte. Můžete začít uspávat v náruči, nebo vedle sebe na velké posteli a postupně dělat větší a větší odstup mezi vámi a dítětem až nebude potřebovat vaši přítomnost a budete ho moci položit rovnou do jeho postýlky. Potom mu musíte opět nabídnout svou přítomnost, třeba ho chvíli držet za ručičku a pod, a zase se postupně vzdalovat až do fáze, kdy dítě položíte do postýlky a odejdete z místnosti. Dítě vás bude samozřejmě volat zpět, musí mít jistotu, že i když s ním nejste, pořád jste tu pro něj. Takže z počátku budete reagovat na jeho volání okamžitě, přijdete, zeptáte se co je, pohladíte (dle vašich zvyklostí) popřejete dobrou noc..... a opět odejdete. Postupně budete prodlužovat dobu, za kterou budete reagovat na volání, tzn. 5, 10, 15, 20... minut a nesmíte ustoupit. Nakonec než stihnete přijít dítě samo usne a v nejlepším případě po uložení ani nezavolá. Není to vždycky snadné a i časově to je náročné, čím starší dítě, tím je to horší, ale vyhrát se dá. Trvá to ale i měsíc a někdy i víc, podle osobnosti toho malého človíčka. Stejné je to i přes den, není dobré věnovat dítěti pozornost po celou dobu jeho bdění na 150% a potom se hodnit za dalšími povinnostmi. Dítě si může chvilinku hrát samo. Zase je o postupném vzdalování se z dohledu dítěte až budete moci být v druhé místnosti a dokonce za rohem a dítěti postačí jen to, že reagujete na jeho volání. Jen odpovíte, že ho slyšíte, že za chvilku jste u něho. Je o tom napsáno spousta knížek, já doporučuji publikace paní doktorky Špaňhelové. Nesmíte se dát, dítě má obohatit náš život, má to být naše štěstí a ne koule na noze. To ošklivé ale z velké části děláme my sami, protože je necháme dělat si co chtějí nebo je tomu jednoduše naučíme, my jsme ti, kdo mají rozum a zodpovědnost a jak si je vychováme, tak nám to potom vrátí. To je stará pravda a nic na ní nezměníme. Pevné nervy, hodně trpělivosti a velký úspěch. Krásný den. Martina Procházková