Dobrý den, možná, že sem tento ...

Dobrý den, možná, že sem tento dotaz ani nepatří, ale nevím kam jinam bych se měla obrátit. Je mi 26 let a jsem bezdětná. Můj problém je ten, ze mám panický strach z porodu, nedovedu si představit život bez dětí, ale na druhou stranu si nedovedu představit, ze bych měla být těhotná a porodit, možná Vám to může připadat jako obrovské sobectví, ale já mám opravdu hrozný strach z toho všeho co se s telem deje, z celeho procesu tehotenstvi a následne porodu a to az takovy, ze bych byla mozna i schopna se vzdat predstavy mit vlastni dite, ale soucasne mam pritele s kterym jsme jiz 6 let a on velmi chce mit deti, nebot ho mam velmi rada a soucasne i vnitrne citim, ze nemit deti by nebylo to nejlepsi reseni, ale presto tento obrovsky strach nejsem schopna prekonat, vsichni rikaji ze to v tehotenstvi prejde, ale ja se znam a vim, ze to bude jeste horsi. Nejde o to, ze bych se jen bala vidiny bolesti, ale soucasne jsem hrozne stydlivy clovek a nejsem schopna akceptovat ze mne vysetruje nekolik lekaru a sester, ktere neznam, kteri maji proste sluzbu tak se stridaji, nejsem pripravena na ztratu soukromi a vseho toho ponizovani - ja to tak citim. Navic se mi nelibi ze behem porodu o vsem rozhoduje lekar aniz se treba poradi s rodickou, nelibi se mi to, ze u nas neni moznost cisarskeho rezu na pozadani, ze zde clovek vystupuje jen jako nejaka vec s niz si lekari delaji co chteji a ja nemam pravo temer na nic, nepresvedcujte me ze to neni tak vsude, to chapu, ale kde mam zaruceno, ze kdyz ja budu tou rodici zenou nenarazim zrovna na takovy pristup. Nevim jestli na tom muze mit nejaky podil take to ze v me rodine jsou 2 porodni asistetky a od mladi jsem se v tomto prostredi pohybovala, takze o tom vim spoustu veci, ale soucasne to neprispelo k nejake positivni zmene spis naopak. Omlouvam se pokud timto nekoho popudim, ale tak to citim a nevim si s tim rady. Dekuji moc za jakoukoliv radu. Sona