Dobrý den, paní magistro. Nevím ...

Milá Markéto, je asi pravda, že každou mámu někdy přepadne strach o své dítě. Pak ale ještě záleží, jak s ním nakládá. Pokud si dokáže říct, že je to hloupost a hodit to za hlavu, pak je to v pořádku. Těžké pro matku je, když se jí myšlenky stále vracejí a ona se od nich nedokáže odpoutat. A pro syna by asi bylo ohrožující, kdybyste to doplnila nějakým zvláštním chováním (třeba ho izolovala od okolí, nutila ostatní, aby k němu přistupovali jen v roušce a já nevím, co ještě). Ještě mě napadá, že by bylo dobré sdělit, že přiměřená míra strachu nám také pomáhá - dohlížíme na dítě, aby od někud nespadlo; když pláče, zajímáme se, zda ho něco nebolí apod. Co se týče rady v této situaci, asi by záleželo, ve které z těch výše uvedených se nacházíte. Ta první často souvisí s tím, co jsem psala o řádek výše o přirozeném strachu. U té druhé je třeba se rozumem přesvědčovat, že některé strachy jsou opravdu nesmyslné, pokud se Vám to nebude dařit, je možná na místě navštívit psychiatra, aby Vás podpořil medikací proti úzkosti a terapeuta, který by to s Vámi probral. Zkuste se i sama zamyslet, co spouští Váš strach, v jakých situacích se objevuje, a ty zkuste změnit. Ještě mě napadá, zda se Vaše úzkosti a strachy vyskytují také v jiných situacích - pak by se jednalo o tzv. generalizovanou úzkost - a i ta si žádá odborníka. Vím, že tuto mojí radu v poradně neslyšíte rádi, ale pokud si s tím sama neporadíte, vyhledejte pomoc odborníka, který se Vás bude moci vyptat na podrobnosti a všechny souvislosti a pomůže Vám Váš stav pochopit. Není důležité, zda mají stejné obtíže i jiné mámy, ale je důležité, jak to která prožívá a zvládá. Ty, které netrápí to, co Vás mají zase jiné starosti. Vy na své starosti také máte nárok, netrapte se. Důležité je, že si to uvědomujete a chcete s tím něco dělat. Tak držím palce. Dana