Dobrý den paní magistro,mám problém, který ...

Dobrý den paní magistro,mám problém, který může na první pohled vypadat jako rozmazlenost, ale věřte mi, že to problém je.Žiji v dvougeneračním domě s maminkou, manželem a třemi dětmi. Soužití s matkou je nové, vlastně jsem od 18 let žila samostatně a teprve nyní(bude mi 40) jsme se sbydleli. Do té doby byly naše vztahy velmi dobré a já jsem matku vyhledávala viceméně jako přítelkyni.Tak a k problému.Moje matka začala být nepřiměřeně"hodná" a doskočná.Kdybych jí to dovolila, tak celá moje rodina sedí , babička kolem nás skáče a zajišťuje veškerý servis. Když pověřím některé z dětí nějakým úkolem(dětem je 20,17 a miminečko), než dořeknu, babi to má hotové, Je naprosto běžné, že babička žehlí do půlnoci a v 6 vstává, aby vzbudila dvacetiletého vnoučka.Je schopná se rozběhnout na nákup přes celé město,když se jí zdá, že je pro "dítě" příliš složité najít např. rýži(podotýkám, že syn řídí auto, babička ne) Mě to strašně zahanbuje a znervózňuje. Snažila jsem se s matkou o tom mluvit, ale setkala jsem se jenom s výčitkami, že holt je zbytečná. Já se potom stydím, že jí ubližuji, zároveń mi jde víc a víc na nervy. A je to začarovaný kruh. Myslela jsem si, že generační revoltu už bych měla mít dávno za sebou a že tím, že budu žít s rodiči, zjednoduším si péči o ně, až budou staří(zažila jsem dezorientované prarodiče, kteří se přestěhovali k dětem),ale vymklo se mi to z rukou. Vrátit to nejde a stanovit pravidla je také těžké. Připadám si jako neschopná hospodyně, hnusná dcera a navíc mám "kopřivku",kdykoliv mamka zahlaholí ve dveřích. Jestli vám to nepřijde příliš banální a vyjde Vám chvilka, zkuste mi, prosím, poradit. Děkuji. Majka