dobrý den, ráda bych se poradila ...

dobrý den, ráda bych se poradila v souvislosti s negativními psychosomatickými reakcemi. Z hospitalizace v dětství jsem si zřejmě odnesla negativní vztah k nemocnicím a zároveň jsem o něco stydlivější a můj vztah k pohlaví a sexualitě je o něco méně uvolněný, než je dnes běžné. Ve 25 letech, kdy jsem podstoupila gynekologickou operaci, na kterou jsem reagovala jak úzkostí předem, tak i úzkostí spojenou s psychomotorickým neklidem (přecházení po chobě) po zákroku. Situaci tehdy jen zhoršil netaktní postup lékařky. Vyřešila jsem to podepsáním reverzu a odchodem domů, kde psychické potíže ustaly a mohla jsem se v klidu věnovat fyzickým obtížím. Problém ovšem nastal v těhotenství. Při výběru porodnice jsem reagovala úzkostí, nevolností a pocitem na zvracení už jen při pouhé návštěvě. Začaly se mi zdát noční můry. Jednu porodnici jsem si zvolila, upozornila jsem personál na problémy, ale bohužel se to na jednání lékařů neprojevilo. Přidaly se potíže s obrácenou polohou miminka. Lékaři mi opakovaně odpírali informace o rizicích tohoto stavu. Porodila jsem císařským řezem. V porodnici jsem byla ve značném stresu, nejedla jsem, nespala, bála jsem se být na pokoji a raději jsem bloudila po chodbách. Když jsem odtamtud po pěti dnech odjížděla, mé tělo bylo v takové tenzi, že jsem nebyla schopna ani uvolnit svěrače a vyměšovat. Trvalo více než rok, než jsem se dostala z nejhoršího, pobyt v nemocnici a s ním spojená vyšetřování pohlaví za přítomnosti více lidí, lékařů i pacienů, se negativně podepsal na mém intimním životě. Potíže přetrvávaly několik let. Nyní jsme uvažovali o dalším těhotenství, ale při návštěvě gynekoložky v ordinaci, první od porodu, jsem se roztřásla a něco v krku se mi stáhlo tak, že jsem nebyla schopna se nadechnout. To úzkostí doprovázeno nebylo -jen jsem s údivem pozorovala, co moje tělo dělá. Tyto problémy jsem každopádně před těhotenstvím neměla. Myslím, že s citlivým a trpělivým přístupem lékaře by to bylo možno návštěvy v ambulanci zvládnout, toho názoru byl ostatně i psychiatr, kterého jsem navštívila.Nezbývá mi než doufat, že takového najdu. Mám však skutečné obavy z případné hospitalizace i porodu. To jsem špatně snášela i dřív a lze předpokládat, že nyní bude má reakce ještě horší. Nedovedu si představit, že bych dokázala porodit v prostředí, kde se začnu dusit a zvracet, jen překročím práh, a které u mě vyvolává velmi reálné noční můry, že silně krvácím a moje dítě zemřelo.Byla bych vděčná za Váš názor na tuto situaci případně návrh řešení.