Dobrý den.Pán doktor preštudovala som si ...

Otázka je velmi široká a v obecné rovině se o ní hovoří nesnadno. Lépe je (a to se taky snažíme činit) volit metodu léčby podle pacientky, jejího nálezu, věku, plánů otěhotnět, prodělaných operací, porodů, postavy a jiných přidružených nemocí pacientky, atd... Mám-li stručně vyzdvihnout výhody a nevýhody Vámi vybraných metod, pak embolizace (UAE) má tu výhodu, že lze provést i u velkých či mnohočetných myomů a u pacientek, které nejsou vhodné k chirurgickému výkonu, např. velmi obézní nebo ženy po opakovaných operacích z řezu v podbřišku apod. - zde jsou limity většiny chirurgických metod. Nevýhodou UAE jsou zatím stále malé a krátkodobé zkušenosti s reprodukčními a dlouhodobými výsledky a některá rizika (naštěstí velmi málo častá a snad ve většině preventibilní - zde velmi zálěží i na zkušenostech pracoviště), jež mohou být obzvlášť fatální pro ženy mladé (zánět dělohy, selhávání vaječníků, možný negativní vliv na děložní sliznici a dutinu). Další relativní nevýhodou oproti myomektomii (a to platí pro všechny devitalizační techniky, ponechávající myom v děloze) je to že myom zcela nezmizí. Stupeň jeho zmenšení a fakt zda toto zmenšení bude dostatečné, záleží na několika, stále ještě ne zcela známých proměnných. O laparoskopické myolýze nechci dlouze hovořit, protože ji považuji za metodu neperspektivní, jež nepřináší do celé problematiky velký přínos. Vyjímečně se provádí proto, že byla ve většině zemí a na většině pracovišť opuštěna pro malé výhody a riziko ruptury dělohy v následné graviditě. Metodu ve větším měřítku provádí, jsem-li dostatečně informovaný, v ČR jediné pracoviště a to modifikovanou ultrazvukovým (dopplerovským) zaměřením. Léčba u nich je na české poměry velmi drahá (teď nehovořím hanlivě, pouze konstatuji - na západ od našich hranic je toto zcela běžné a v budoucnu jistě i u nás), což je zřejmě způsobeno zejména tím, že se jedná o pracoviště soukromé. Lze-li obecně shrnout pak: Je-li myom jeden a přístupný ke standardnímu operačnímu řešení (laparoskopické, ev. laparotomické myomektomii), je zřejmě v současné době lepší a jistější volit toto klasické chirurgické řešení. Pozor: "běžná" laparoskopická myomektomie zdaleka není běžným výkonem každého gynekologického pracoviště. Je-li myomů více nebo jsou-li pochybnosti o relativně snadném provedení operace (z jakéhokoli důvodu), je vhodné uvažovat o některé z nových alternativ. Tyto metody by však zatím měly být prováděny jen těmi pracovištěmi, které jsou s nimi dostatečně seznámeny a mají s nimi zkušenosti. Konečně, neuvažuje-li již pacientka o graviditě, není vhodné apriori zavrhovat hysterektomii (lze provést většinou miniinvazivně, tedy šetrně) a riskovat, že tento většinou elegantní miniivazivní výkon v budoucnu při zhoršení nálezu již nebude možný, resp. riskovat některá rizika devitalizačních výkonů. Hezký den dr.mára