hospitalizace

Dobrý den, mám 20-ti měsíční holčičku, a v současné době jsem ve 29tt, kdy jsem musela být včerejšího dne hospitalizována v nemocnici s tím, že zde možná budu týden, ale také možná až do porodu. Chtěla bych Vás požádat o radu, jak situaci řešit. S dcerou jsme na sebe velmi fixováné, troufám si říci, že jsem milující, ale zároveň důsledná matka. Dcera v hodně věcech vyžaduje pouze mne, máme rituály, které se stále opakují, večerní a odpolední spaní, apod. Včera moje rodina dávala dohromady, jak dobu mého pobytu v nemocnici vyřešit. Vymysleli to tak, že brzy ráno k nám přijde moje tchýně, manžel pojede do práce, v průběhu dopoledne si dceru vezme moje švagrová se svým tříletým synem a tchýně odejde do práce, odpoledne bude dcera opět s tchýní a tchánem a ve čtyři přijede manžel, který si dceru převezme. Podotýkám, že tchýně s tchánem bydlí se švagrovou ve společně domácnosti, dcera je má všechny velmi ráda, bývá u nich tak jednou týdně třeba na tři hodiny. Bohužel problém je asi z mé strany, dočetla jsem se u prof. Matějčka, že takto malé dítě si při separaci od matky v určité fázi najde jinou osobu, kterou pak beze jakoby matku, že pak návrat vztahu k matce je dlouhodobý. Jsem z toho dost šílená, vůbec se mi nelíbí, že by si prarodiče a švagrová měli přehazovat dceru jako horký brambor, byla bych nejraději, kdyby ji hlídal jen manžel. Nebo se třeba střídal s tchýní, prarodiče se však vyjádřili v tom smyslu, že se to nějak zvládne, a že si to nemůžeme diktovat, když chceme pomoci, a že švagrovou já osobně nemůžu vystát a nechci aby malou hlídala. Já sice se švagrovou problém nemám, ale ona má absolutně jinou výchovu než já, u syna vše povolovali, on zhruba do 1.5 roku mé dcery jí ubližoval, vzteká se, má záchvaty, nechce jí nic půjčovat. (Zase na druhou stranu, teď už se to hodně zlepšilo, když se mu dcera dokáže bránit). Oni jeho chování stále omlouvali s tím, že prostě na naši dceru žárlí, a když jim to začalo přerůstat přes hlavu, začali ho pro změnu dle mého pohledu nepřiměřeně trestat. Jejich model výchovy pro mě není příliš přijatelný. Vím, že jsem vyčerpávající, ale nějak nevím, jak z toho ven, nechci, aby se moje hospitalizace nějak výrazně na dceři podepsala. Poraďte mi, je lepší, když dceru bude hlídat jedna osoba třeba jeden den, pak někdo jiný, nebo se o ni budou v průběhu dne střídat, či by bylo nejvhodnější, aby byla na dopoledne v soukromých jeslích, pak za mnou s manželem přijeli do nemocnice, a pak byla s manželem. Také mi řekli, že když bude dcera u mě v nemocnici při odchodu plakat, tak už mi ji sem vozit nebudou, že by to chtělo mi ji sem tak čtyři dny nevozit, aby si zvykla. S tím já sice absolutně nesouhlasím, ale ráda bych znala i názor odborníka. Myslím si, že i když možná bude dcera při odchodu plačtivá, pořád je lepší, že bude vědět, že jsem se jí nikam neztratila, ale jsem tady pořád pro ni. Jinak dcera včera před usnutím trochu poplakávala, pak manželovi usnula, v noci se 5x vzbudila, aby se na mě zeptala a zase usnula, takže si myslím, že to s tatínkem zvládli bravurně. I přes můj vyčerpávající dotaz Vás prosím o odpověď, protože si to stále řeším v sobě a jsem v pokušení podepsat revers a jít domů. Velmi Vám předem děkuji Markéta Fialová