Milá paní doktorko, mám na Vás ...

Milá paní doktorko, mám na Vás několik dotazů. Jsem maminkou 4 měsíční dcerky, která je velmi ukřičená, uplakaná, dráždivá. Jsem z toho moc vyčerpaná a vyloženě bojuju s mateřskými city, někdy mám pocit, že by bylo lépe, kdybych ji neměla. Na mimčo jsem se moc těšila, ale takhle jsem si mateřství nepředstavovala. Cítím se hrozně sama,po porodu jsem se přistěhovala do jiného města kvůli mužově práci. Do kolektivu maminek s malou nemůžu, ona opravdu většinu dne prokřičí. Co mám dělat, jak se bránit negativním pocitů z mateřství? Mám pocit,že nežiju, celé dny ji jen utěšuju, nikam nechodím. Můj další dotaz je ohledně kojení - nikdy jsem nebyla rozhodnutá kojit dlouho, říkala jsem si tak do půl roku, aby pak malá byla samostatnější a já mohla mezi lidi, vrátit se trochu k ativitám před porodem. Teď se k tomu přidaly i moje problémy s pletí, po porodu mám silné akné, pomohla by mi hormonální antikoncepce, kterou při kojení ale nemohu. Perou se ve mně dva názory - být natolik sobecká, že dceru odstavím již teď kvůli sobě a předpokládám, že budu spokojenější, když budu lépe vypadat, - nebo kojit dál a trápit se, že takto vypadám i když si uvědomuju, že kojení je pro ni to nejlepší? Vím, že rozhodnout se musím sama, jsem asi víc nakloněna pro odstavení, jen bych potřebovala slyšet, že nejsem tak hrozná matka. Pořád se mi vtírá myšlenka, jaké by to bylo, kdyby byla malá jiná, pohodová. Jestli bych ji s láskou kojila, jestli bych dokázala mateřství prožívat naplno. K tomu se přidává takové to obligátní proč zrovna já musím mít takové dítě, když jsem těhotenství absolvovala bez problémů a s radostným očekáváním. Děkuju, že mi napíšete aspoň malé povzbuzení, přeju Vám mnoho úspěchů a díky za Vaši práci v poradně.