Nechtěné děti

Dobrý den paní magistro, jak tak pročítám Vaši poradnu, zjišťuji, že můj problém je zcela odlišný od všech uvedených. Je mi jasné, že mnohé těhulky i maminky asi ročílí, ale mě moje situace opravdu trápí. Jsem ve 3. měsíci těhotenství s dvojčaty. Dítě jsme si s přítelem plánovali, ale když jsem zjistila, že jsem těhotná, tak mě to dost vzalo. Navíc, když mi řekli, že to jsou dvojčata. Myslela jsem si, že to postupně přejde, ale je to již třetí měsíc a nic se nemění. Já prostě ty děti nechci. nejde o to, že bych se strachovala, že je špatně vychovám nebo že nebudu dobrá matka, mně prostě vadí už jen to, že mám v sobě ta dvě embrya. Přemýšlela jsem o interupci, ale rizika, že bych nemohla mít již další děti mě docela straší. Myslím, že největší problém je, že jsou dvě. Já jsem vždycky říkala, že v žádném případě dvojčata. No a teď to mám. Je mi 33 let a fakt jsem měla představu, že až otěhotním, budu šťastná. Všechno je ale úplně naopak. Vždy jsem byla zvyklá sportovat a teď už 3 měsíce nemůžu nic, mám neustálé nevolnosti a akorát kynu. Měla jsem v plánu odletět na zimu do teplých krajů a z toho taky sešlo. S přítelem o tom mluvit nemůžu, protože když jsem mu jen naznačila, že jsem vážně z této situace nešťastná, tak na mě koukal jak na blázna. No já se mu teda nedivím. Sama nechápu, co se děje. Těhotenství tajím jak se dá, ví to jen přítel, já a lékař. Příjde mi divné, abych takhle protrpěla celé těhotenství. Co když se ani po porodu nic nezmění? To pak jako prohlásím, že děti dávám k adopci, že k nim nic necítím? Můžete mi, prosím, poradit? Já už jsem z toho vážně dost zoufalá:-( Moc Vám děkuji.