období vzdoru?

Dobrý den, ráda bych se zeptala na svého syna. Je mu 3 a půl roku, v listopadu se nám narodilo druhé miminko. Starší syn malého brášku přijal pěkně, nezdá se mi že by žárlil, buď si ho nevšímá a když už o něj projeví zájem, tak mu třeba zpívá, nebo ukazuje hračky, většinou zbrkle,ale i tak jsem ráda za zájem.Od září chodí do školky(začal dřív než se narodilo mimi)(nemá tam problémy, paní učitelky poslouchá a je tam spokojený)chodí jen na 3 dohiny denně, nemusela bych ho tam dávat, jen jsem chtěla aby měl kolektiv dětí a vyhrál si, v 11 dopoldne už je zpět doma. Náš druhý chlapeček je strašně moc hodný, je to takové to pohodové dítě, co pláče jen když chce najíst a jinak se na všechny směje a dokáže se i sám pěkně zabavit a pohrát si chvilku s hrazdičkou a ještě i hodně spinká přes den atd.Tím pádem mám stále hodně času se věnovat staršímu a když se mu nevěnuju já, tak manžel nebo babička s dědečkem(bydlí jen o patro níž)Problém je tedy v tom, že poslední asi měsíc se vzteká a rozčiluje snad úplně kvůli všemu. Cokoliv řeknu ať je to sundej si boty, pojď jíst, dej si pyžámko, umyjeme si zuby, půjdeme ven atd. prostě kdykoliv ať po něm chci sebemenší hloupost co jindy dělal bez řečí tka nyní je ot vždycky s odpovědí ne nechci ne neudělám atd.Nevím jeslti v tomto věku je to období vzdoru nebo jen ještě reakce na narození sourozence. Nevím jak správně reagovat. Většinou ho posílám do pokojíčku ať se vyvzteká a pak ať klidně přijde, pak se mu to snažím vysvětli až je v klidu že to je škaredé a že ani vztekáním si nic nevynutí, neustupuju. Chce si touto cestou vymýhat i hračky, třeba si vzpomene že teĎ by chtěl nový traktor,ale v obchodě a nikde na veřejnosti to nedělá.Dřív před narozenm miminka to bylo hodně podobné, časot se vztekal kvůli hloupostem, když se mu něco nedaří tka to opláče.Já nevím pro mě je to ještě malej prcek,ale prostě nevím jeslti už není na takové vztekání a vyřvávání si velký a jak na ot mám reagovat a jak ho to odnaučit.Někdy když se to opakuje už po 100 za den, tak ztrácím nervy a vím ež dělám chybu a když křičí vzteky ona dupe nohama, tka na něj zakřičím taky, většinou ho zaženu do pokojíčku,ale během pár minut je u mě, omluví, slíbí ež bude hodnej, dá mi pusua a vše je zapomenuto,ale během dalších pár minut vypukne další scéna....Budu vděčná za každou radu a pomoc, někdy je to totiž dost náročné.Děkuji Vlková Kateřina.