partnerovo dítě z předchozího manželství

Dobrý den, obracím se na Vás s dotazem, zda mám vyhledat odbornou pomoc. Žiji s přítele, který je rozvedený a má z manželství 5-ti letou dceru. Už od začátku jsem s tím měla problém, dokonce jsem kvůli tomu ani nechtěla s přítele začít budovat vztah. Protože jsem však svůj postoj vůči jeho dceři považovala za předsudek a také za sa své sobectví, za což jsem se styděla, a protože přítele považuji za skvělého člověka, začala jsem s ním nakonec chodit. V současné době spolu čekáme miminko a plánujeme svatbu. Považuji přítele za muže mého života (možná to zní naivně, ale já to tak cítím) ale můj vztah k jeho dceři se den ode dne horší. Dcera je rozmazlená a sebestředná, neumí si hrát s dětmi, protože se pohybuje více ve světě dospělých, je zlá ke zvířatům a panovačná (na tom všem se s přítelem shodneme). Dceru si bereme každý 2. víkend a také na dovolenou. Za posledního 1/2 roku vztah dcery k mému příteli velmi ochladl a ona se "zamilovala" do mě. K tátovi nechce, pořád se motá kolem mě, odmítá otcovu pozornost, vše co dělá chce dělat se mnou... Já se snažím být pro ni kamarádkou, ale vidím, jak se přítel trápí odcizením své dcery. V poslední době k nám dcera odmítá jezdit a dělá hysterické scény při odchodu za svého bydliště. Víkendy bývají napjaté, protože její chování je odlišné od našeho přístupu k výchově. Při snaze promluvit si o tom s její matkou nám bylo řečeno, že vše je v pořádku a že pokud máme s dcerou problém, je to naše vina... Přítel je velmi smutný z celé situace a já si v sobě pomalu, ale jistě, buduji stres ze společných víkendů. Začíná to pro mě být neúnosné a přítelovu dceru vnímám jako "problém". Mé pocity se přenáší na přítele a vzniká tak bludný kruh. Možná jsem udělala chybu, že jsem do vztahu šla, ale myslela jsem, že díky lásce jakou s přítelem máme, vše překonám. Jsem teď díky svému těhotenství přecitlivělá a mám chuť od všeho utéct, ale to neudělám, protože velmi miluji svého přítele. Prosím o radu co s tím, kam se případně obrátit.