Pomočování dítěte ve školce

Dobrý den. Chtěla bych Vás poprosit o Váš náhled na naši situaci, ve které sjme se ocitli. Syn ( v březnu bude mít 5 let )chodí druhým rokem do školky. Loni tam nebyl přes polední spánek, nyní tam i spí. Řekněme, že si něco přes měsíc zvykal ( loni ), že musí chodit do školky, neobešlo se to bez pláče, pak již vše OK. Tento rok tam již spí přes poledne - odpoledne pro něj chodím mezi prvními rodiči. Pořád se ujišťuje zda pro něj příjdu jako první. Sice nechodí s brekem, loučení je také v pořádku, ani ve školce nebrečí.Od cca října se tam přes polední spánek cca 1x týdne počůrá. Úplně bez plen je od dvou let, v tomto směru byl velice šikovný. Doma se mu to vůbec nestává. Patří mezi řekněme sytdlivější typy, změny mu nedělají moc dobře ( např. když spí v jiné třídě, má dvě učitelky - jednu oblíbenější, obě jsou dle mě super, s jednou má však z loňska nepříjemný zážitek, když ve školce o oběda divočil - snad poprvé a naposledy, tak ho napomenula, neposlechl, postavila ho bokem, on celou dobu brečel - a myslím, že tímto zážitkem patří tato p. učitelka mezi méně oblíbené, byť se to stalo před rokem a má z ní pokud ne strach, tak velký respekt ) ale jak si na změny časem zvykne, je již vše OK. Jinak i v ostatních směrech je velice šikovný, ve školce vzorný, poslušný vše co mu učitelky řeknou udělá, žádný problém v tomto směru směru není. Doma je to však jiné ( máme ještě druhého syna 17 měsíců ), doma je velice živý, často neposlušný, vše se mu musí mnohokrát opakovat, i na brášku je někdy ošklivý. Co se týče počůrávání, nevím jak přesně na toto téma s ním mluvit. Vše jsme si kolem toho řekli, po dobrém, někdy i se zvýšeným hlasem - prostě odkýve to, chápe, rozumí, zopakuje, ale přesto se to stane. Sice říká, že se mu to stává v tvrdém spánku ( takto dle mě balamutí i učitelky, protože doma ho to vzbudí ), prostě si myslím, že se stydí či bojí, když nespí vstát a jít se vyčůrat. Tak to zadržuje. Nevím jak mu to již vysvětlit. Další věc s jeho kamarádem - byly oba ve školce takoví uplakánci, nicméně kamarák je řekněme ještě živejší ( jakmile výjdeme ze školky, jsou jak pytel blech ), kolikrát našemu synovi i ubližuje - bouchne ho, hodí po něm klakem atp. - samozdřejmě že ho jeho matka napomíná atp., ale efekt nic moc. Přesto s ním ze školky chce chodit, i když kolikrát brečí co mu kamarád dělá, že se mu směje, neposlouchá, když mu něco říká...dnes se to tak nějak opakovalo ve stejném duchu a tk jsem řeklam že s kamarádem nebudeme chodit společně domů, když se spolu neumějí hezky bavit, že tak se kamarádi k sobě nechovají. Jsem si vědoma, že náš syn by mu vědomě neublížil, že je "chyba" na jehos traně, ale zase je mi nepříjemné moralizovat cizí dítě... No brečel, že s ním chce chodit ze školky atp. V tomto směru si taky nevím rady. snažím se jej chránit, ale vím, že mu nebudu poád za zadkem. Co pak, jak nastoupí fo školky? Mám strach aby z něj nebyl otloukánek, co si nechá všecko líbit :-( a nakonec se neřešilo třeba téma šikana. Budu ráda za vaši radu. Snažím se dětem věnovat, bohužel jsem na ně často, kvůli manželově pracovní vytíženosti, sama. děkuji