problém komunikace

Dobrý den paní doktorko. Jsem velice ráda, že se na vás mohu obrátit. Je mi 27 let a před rokem jsem se seznámila s mým nynějším přítelem. Začali jsme spolu chodit a po dvou měsících bydlet a já jsem v lednu 2009 přišla do jiného stavu. Rozhodovali jsme se, jestli si dítě necháme, přece, znali jsme se jen chvíli. Po týdnu jsme už to nějak neřešili, věděli jsme, že už ho pryč dát nemužeme. Přítel byl šťastný a já taky. Chodil se mnou na prohlídky, díval se stále na bříško, plánoval, jak uděláme ložnici a dětský pokoj. Nyní jsem v 8. měsíci..23.10. mám termín a všechno se změnilo..nevím, jaký den se to stalo nebo z jakého duvodu,ale když si vzpomenu na naše začátky, chce se mi brečet..muj přítel se změnil..o mě, ani o dítě se nestará...Ložnici, ani dětský pokoj nemáme...poslední měsíc se stále hádáme..někdy se už i urážíme. Máme na sebe averzi. Jednoho dne jsem odjela na pár dní domu...psal mi, jak o mě stojí a naše miminko, jak se bude chovat jinak..Vratila jsem se a je to ještě horší. Nevím, co mám dělat..někdy bych se sbalila a odjela od něj pryč. Někdy si říkám, že už k němu nic necítím Pořád mě uráží, jak jsem ztloustla nebo se mě celý těhotenství ptá, jestli dítě je jeho. Posledních pár dní je ke mě chladný. Vubec se spolu nebavíme, jenom na sebe řveme. Myslíte, že bych měla třeba odjet domu nebo se to tím nevyřeší? Někdy je to opravdu těžké. Ještě jak ty hormony pracují, tak pak brečím. Děkuji mockrát za Vaši odpověď. S pozdravem Slobodová