prosba

Dobrý den paní magistro, potřebovala bych poradit. Mám 4,5letého syna. Od malička je to živé dítě. Ve třech letech nastoupil do školky hned do druhé třídy s o rok staršími dětmi kvůli místu. Takže divočil s klukama a nechal se strhnout každou lumpárnou. Od září zůstal v té samé třídě se stejně starými dětmi jako je on.( takže nové děti) Ze začátku to vypadalo, že se zklidnil,ale ne, teď je tahou on a zlobí. Paní učitelka většinou kroutí očima když se zeptám co ve školce. Když má namalovat obrázek ve školce, načmárá ho,aby ho měl co nejdřív nakreslený a pak zase utíká.Prý většinu času ve školce proběhá. Dětem záměrně neubližuje,ale má prý hroznou srandu z toho, když někomu může něco postaveného zbořit. Je rád když může dětem dělat šaška,ale pak je mi divné, že měli vánoční besídku a on celou dobu seděl u nás a nepředvedl nic. Byl mi mou maminkou doporučený psycholog kvůli jeho chování. Nevím,ale zdá se mi jako každé jiné dítě, jen je živější. Doma spolu kreslíme, děláme spolu různé úkoly, hrajeme si a je v klidu. Na Vánoce se nám poprvé stalo, že do něj vjel vztek z ničeho nic. Začal strašně u pohádky plakat, pak se zvedl a šel za manželem říkal mu, že ho nemá rád a mlátil ho.Strašně mě to překvapilo, nikdy tohle neudělal,aby dostal takový záchvat vzteku. Pevně jsem ho objala a on se uklidnil.Naši to nedovedli pochopit, prý jsem mu měla dát na zadek, jenže ani nevím jestli by to v tom amoku pomohlo. Min týden u nás zase byli rodiče, můj táta si se synem nechtěl hrát, tak ho syn bouchnul a začal zase plakat a říkal jim ať jdou pryč. Spíš než pláč to byla hysterie. Běžel do pokoje, povalil židličky, zboural postavené lego a rozházel hračky..Takže zase pokárání, že nejsme důsledný rodiče a že nám ještě ukáže... Myslím, že si vždy stojím za tím, že když řeknu ne, tak platí ne. Režim má také pořád stejný, překvapují mě ty změny v chování. Jsem těhotná a bojím se, že až se miminko narodí,aby to nebylo ještě horší.Pořebuji vědět, jak se k němu mám zachovat ve stavech hysterie řvání.Posíláme ho do pokoje, aby o sobě přemýšlel, pak se k tomu už nevracím. Poznala jsem, že nejvíc pomůže když ho pevně obejmu, nemluvím na něj,ale je to správné? Neměla bych ho nechat vybrečet a vyvztekat? Jako malej tyto stavy neměl. Děkuji za odpověď MT