řev,vztek u 1,5letého

Nevím kam se obrátit s psychickým vývojem, zda existují nějaké psychoporadny pro tak malé děti a zda vůbec to má zatím smysl, když ještě neumí mluvit a tudíž z něj nikdo žádné myšlenky nedostane. A pokud takové poradny existují, potřebuje k tomu dítě doporučení od pediatra a je to hrazeno ze zdravotního pojištění? 1)Teď aktuálně nás nejvíc trápí vztekání-ale strašně, extrémně, kvůli vzteku řve snad tak 20-30xdenně a ječí jak siréna.Na svůj věk si myslím že i tak bez vzteku je pořád dost uřvaný.Kolikrát se stane, že z ničehonic začne ječet jak hysterka, nedá se uklidnit a kolikrát jediný lék na uklidnění je jen prso-kojení.Fyzickou bolest vylučuji, když po nakojení už neječí.A hlad asi též ne, protože nic jíst nechce před kojením,není s ním vůbec řeč.Ale nyní k tomu vztekání-pro jakoukoli maličkost, např. když se mu něco nedaří udělat, když mu něco nechci dát,když má vyhrnutý rukáv u mikiny nebo tepláků a nejde mu natáhnout na ruku-nohu.A hodně se též vzteká, když chce někam jít, tahá nás za ruku a my hned nejdem(on sám by nešel, nesnese být někde sám) nebo naopak když chce někde být a my ho vemem do náručí a jdeme jinam-šíleně začne kopat nohama kolem sebe,takže nás dokope, dokonce kope nohama a vzteká se snad při každém přebalování.Extrémem je když se něco dělá na kuchyňské lince a on na to nevidí, pověsí se člověku na nohu nebo stojí a dupe a začne vřískat a vřískat dokud ho nevezme a vůbec nepomůže pokud je v kuchyni další člověk který by se mu věnoval,on je strašně zvědavý a asi nesnáší když na něco nevidí, chce mít asi přehled kde se co děje nebo to chce chytat do ruk možná.takže já osobně vůbec nevařím, nejde to.bydlíme s babičkou, ta vaří ale teď když si malý umí otevřít dveře, vyběhne a letí do kuchyně k ní a dělá stejné scény. Toto chování asi není uplně normální že?Takto se asi projevuje období vzdoru,ale není to navíc i brzy,nebývá až kolem 2.roku.Navíc toto vztekání trvá asi od 1 roku ne-li dříve protože co si pamatuju nohama kopal do vrchu a do stran a zuřil už jako novorozenec. Já vím že toto vše musíme vydržet ale já bych potřebovala jak zareagovat, co v takové situaci dělat.není jistě výchovné mu vždy vyjít vstříc a udělat to kvůli čemu se vzteká, nechat sebou manipulovat ale když si ho nevšímám a nesplním co chce, je schopný třeba hodinu i dýl ječet jak siréna,dupat,kopat nohama-to opravdu uplně trhá uši. A když na něj člověk mluví, beznadějně,nevidí,neslyší vlastně přes ten řev ani nemá šanci slyšet co říkám. Nechci nic podcenit, nechci aby z něj vyrostl zuřivý nervní psychopat proto se ptám zda tu není vhodná konzultace psychologická. Jinak obecně popis syna-problémy byly už od narození, už v porodnici když se vzbudil, vřískal tak že ho šlo slyšet na celou chodbu když jsem zrovna byla venku mimo pokoj.A první 3 měsíce s ním bylo peklo,řval snad nonstop a přestal jen když se kojil nebo spal-a bříško to asi nebylo,když před návštěvou byl klid,takže jsem si odvodila že řval nudou.Nepomohlo chování, nošení nic. Až byl trochu větší, zabavil se aspoň tak že jsem ho nosila,on se díval a byl klidnější.nepohraje si ale ani dnes když je větší, nudí se, doma je otravný,znuděný ufňáganý ikdyž se mu oba s manželem věnujem ale jakmile k nám dojde návštěva nebo my k nim, je klid a je skoro andílek…To asi svědčí o tom, že potřebuje společnost ale cizí ne domácí, rozptýlení ale spíš sledovat zdálky, ještě donedávna se totiž stávalo že začal ječet když na něj někdo neznámý zblízka promluvil. Jinak je takový celkově znuděný, hyperaktivní, nic moc ho nezabaví už od mala, nikdy si s žádnou hračkou nepohrál,nezabavil dýl než 3 min, navíc klasické hračky ho nezajímali, žádné plyšáky,kousátka. to už tak mobily,ovladače,šroubováky, nože prostě dospělácké věci čím ostřejší a nebezpečnější tím lepší. Je takový technický typ, dívá se kde by co šrouboval, strčil, ale nechce plastové šroubováky,kladívko, lopatky, hrábě dětské ,chce opravdové nejlíp železné.nebo ho baví kramářit ve skřínkách ale jen vyházet věci,jinak se s tím nezabaví.doma chodíme z místnosti do místnosti neboť v 1 pokoji se nezabaví a nevydrží dýl než 0,5hod někdy výjimečně dýl. Nebaví ho ani jezdit na odrážedle a když ho chci vézt na tříkolce, okamžitě sesedá, prostě nemůže asi chvíli vydržet sedět. Mám co dělat abych ho nakrmila v jídelní židličce.naštěstí aspoň v kočáru zatím ještě vydrží sedět ale jen když se jezdí, na místě ne. 2) co si myslíte o tomto-celkem často se stane,třeba 2-3xdo měsíce že většinou ve spánku se probudí, začne řvát, mlet sebou v postýlce, svíjet se ze strany na stranu jako by měl nějaký „záchvat“, kupodivu si ani nesedne nebo nestoupne což většinou po probuzení dělá, a ječí a uklidní se až prsem…pak už je to třeba dobrý.myslela jsem si že třeba bříško ale není na to už dost velký? A že by ho přešlo jen kojením?v takových chvílich bývám bezradná, třeba teď se to stalo zase, s manželem jsme si už mysleli že ho musí něco hodně bolet, nechtěl se ani pochovat, dali jsme ho na zem a on jen dupal a ječel a neudělal ani krok.a asi po 20 min.manžel vytáhl mobil,ukázal obrázky v něm a z ničehonic byl klid…ale předtím vypadal skoro že s ním budem muset na pohotovost ono ho asi fakt něco bolelo protože za tu noc se 2 x vzbudil a ječel ale usnul poté co jsme ho vždy nakojila ale asi ho bolest 2 x vzbudila jinak se totiž nebudí a spí celou noc… Jinak fyzicky je určitě v pořádku, nemá nebo aspoň nemá prokázanou žádnou alergii, a od mala dobře prospíval, přibíral skoro 1kg za měsíc,pak se to ustálilo a v 1 roce měl 12,5 kg, nyní má skoro 14kg při výšce 91 cm.. samostatně chodí od 15 měsíců. Jsem celkem bezradná, protože dítě to bylo chtěné a teď nám tedy hlavně mě která jsem s ním celý den doma, ze života peklo. Čekám kdy se zklidní a kdy si konečně to mateřství začnu užívat jako ostatní maminky ale nevím zda se někdy dočkám…takové náročné nespokojené dítě je pro člověka trestem, ne radostí. Děkuji za rady. A ještě poprosím o poslání odpovědi též na email, na internet nemám možnost chodit denně a hlídat zda se zde už objeví odpověď..