Strach a obavy

Dobrý den, paní Jandourková, není to úplně dotaz jdu si spíš pro uklidnění a pochopení. V únoru mě čeká plánovaný císařský řez kvůli dvojčatům, které čekám a nedokážu se s tím nějak srovnat. Čím víc se blíží únor, tím víc jsem ve stresu a v napětí. Snažím se už kvůli miminkům na to nemyslet a snažím se být pozitivní, ale když jsem sama doma, tak se užírám v myšlenkách. Strašně se bojím. Bojím se celkově, že buď mimča nebo já to nepřežijeme u císařského řezu nebo po něm. Protože člověk si bohužel přečetl rizika co všechno porod obnáší. Pak, že nebudu zvládat dvě miminka v domácnosti, že nebudu dobrá máma, že je nerozeznám od sebe. Mám milujícího muže a vím, že mě v tom nenechá, ani rodina ne. Ale je toho na mě nějak moc. Vím, že lidi jsou na tom hůř mnohem hůř, ale momentálně se nedokážu soustředit a užívat si těhotenství, tak jak jsem si ho vysnila a přála.Mam i teď špatně spaní, den před vyšetřením nespím, ikdyz vím, že holky cítím. Jsem pořád unavená tím pádem a protivná. Moc mě to mrzí a nevím co s tím mám dělat. Jedno vím, ale jistě, že své děti už teď moc miluji a mám strašný strach. Chápu, že strach mi teď zůstane asi na pořad, protože už to jsou moje děti, ale potřebuju se teď hodit do nějaké pohody a uklidnění, aby i moje holky byly v pořádku. Za nějaké rady vám případně budu vděčná. Děkuji a přeji krásné svátky.