Strava po průjmu

Dobrý den pane doktore, nedávno jste mi odpověděl na problémy s průjmem u našeho 17-ti měsíčního syna a problém s přetažením předkožky. K tomuto tématu mám ještě dvě podotázky, mohu-li. Synův průjem se asi po 14-ti dnech zlepšil, začal mít normální stolici, asi po 2-3 dnech jsem tedy do jídelníčku pomalu začla zapojovat „normální „stravu, prozatím polévku, byť si myslím že i ta byla dietní – kuřecí vývar ( z drobů bez kůže )s nudlemi a zeleninou, trochu osolené. První den, kdy ji snědl, bylo vše v pořádku, den druhý ( musím napsat že jí snědl opravdu hodně ) se po ní asi 3x pokakal – opět velmi řídká stolice.Nebyla hlenovitá, ani nezapáchala jak předtím, usoudila jsem, že je to asi tedy z té polévky – nadruhý den opět stolice v pořádku, opět jsem raději dávala a vlastně stále dávám dietní stravu – tedy kromě mléka bez laktozy, již dávám Nutrilon a mléčné kaše. Zájímá mne tedy, za jak dlouho se může přejít opět na normální kořeněnou stravu, na kterou byl zvyklý, kdy jsou opět (laicky napsáno) střeva opět připravená a nebude mít po ní takové potíže? Ohledně přetažení předkožky: dá se odpovědět na to, proč není na toto téma jednotný názor lékařů? : od známé syn ( stejně starý jako náš ) měl stejný problém – nešla mu přetáhnou téměř vůbec. Lékařka ( má jinou Dr. než syn ) ho v roce poslala na přetažení, známá vyčkávala, nicméně nedávno s ním na tento zákrok šla. Lékař co to prováděl ( nevím zda dětský urolog, či chirurg ) se sice divil, proč k němu byl odeslán, nicméně zákrok provedl. A není to jediný případ co znám z našeho okolí. Nehledě na případná poranění, na které se tolik upozorňuje a která u toho vzniknou a určitě i velkou bolest. Dále jsem se chtěla zeptat, zda se může narodit dítě z již úplně uzavřenou fontanelou. Od známé syn ( 6 měsíců ) ji má úplně uzavřenou a prý to tak má od narození. Je to možné, obvyklé a nemůže mít dítě nějaké následky? A poslední dotaz ( nevím zda i na něj budete moci odpovědět ) náš syn je závislý při usínání na můj roční kontakt s ním a vůbec mou přítomnost. Nejsem si vědoma, že bych to v něm nějak od malička budovala....prostě pokud po večeři hned neusne ( nebo v poledne ), tak ho za tu ručku musím držet ( a nebo probudí-li se během noci )jinak dělá hrozné scény. Opravdu neznáme, že bychom ho položili do postýlky, on si např. nějakou dobu např. Hrál nebo jen tak ležel a pak usl. Toto praktikoval poprvé asi v patnáctém měsíci ( že sám usínal ), cca 14 dní, tak jsme se radovali a pak se to zase nějak pokazilo. Nerada bych něco pokazila a nevím tedy zda ho nechat vyvztekat či vybrečet ( a že to dokáže dlouho ) nebo to samo odezní. Mám pocit, že on prostě ví, že nakonec dosáhne svého (nejspíš moje chyba, že ustoupím ) a tak zkouší. S tím souvisí dotaz, může se dítě v tomto věku ( a vůbec ) nechat dlouho plakat? Nemůže se mu nic stát? On se při dlouhodobém pláči ( řekla bych až hysterii )zakuckává, hůře popadá dech a ještě poté, když už třeba spí takové jakoby „záchvěvy dechu“ Pravdou je, že je na mne hodně fixovaný, není to dítě, které by se nechalo od všech chovat, mezi dětmi si pěkně hraje, nebojí se, ale má jistotu, že tam jsem. Jakmile jsme někdy pro něj ne v zrovna nejznámějším prostředí a vidí mě odcházet, tak to spustí tu svou. Jako by měl strach, že už se snad nevrátím. Nevím zda jsme někde udělali chybu, s babičkami je v kontaktu v mezích možností... Moc děkuji za Váš čas a mějte se hezky. Pavla