těhotná 20tt

Dobrý den Můj dotaz se týka ohledně úzkosti.V červenci 2009 jsem vyhledala pomoc v CKI.protože jeden víkend,kdy sem byla doma sama s přítelem(ted už s manželeme) žijeme s polu 10let. Ten víkend sem byla doma sama, což mi předtim nedelalo žádny problem.Mela jsem před menstruaci a přisuzovala jsem ten stav pms.což nevim jestli to s tím melo souvislost nebo ne. pocitovala jsem dušnost,pocit že vůbec nevim co se semnou deje strach.tak za 2 dni jsem vyhledala pomoc v CKI tam mi poradili dalši sezení a předepsaly atarax, tyhle stavy se opakovali tak 1 za týden, atarax sem moc nebrala,nechtela jsem brat prasky. těžko se mi to píše protože když to takhlepopisuju tak si vzpomenu zase nato.ale nevim si rady pak se to párkrát opakovalo během měsíce.Byla jsem apatická, bez nálady.doporučili mi chodit na sezení každý den což jsem odmítla.nechtěla jsem do toho spadnout ješte víc a poslouchat problémy jiných na tom sezeni. tak jsem tam nechodila..pak to bylo chvilku dobry podotýkám bez ataraxu jenom na třez.čaji a na nejakýchbylinkách. v srpnu sme si řekli s manželem že zkusime miminko, nikdy předtím sme to nezkusily tak sme ani nevedeli, že to pujde hneda na poprvý nebo podruhy. v září kolem 20,9 jsme zjistily že jsme tehotny. což bylo úžasný. mezitim jsem jeste jendou vyhledala pomoc v cki predtim než sme vedeli že jsme tehotný, to jsem mela zůstat sama manžel šel na noční a ja mela pocit ze zešílim. on se me ptal co mi je ja mu nevedela odpovedet jak se citim a co citim. tak sem si vzala pulku ataraxu.ten mne uklidnil a vyhledala jsem pomoc v cki,kde mi doporučili abych vyhledala psychiatra. tojsem taky udelala, ale nedocházim tam.docházim k psycholožce na sezení 1 za měsíc. po zjištění těhotensvtí jsme štastný,ale když ja nekde si přečtu nějaký špatný zprávy nebo když mi někdy někdo řekne co se někde stalo, mám z toho hrozný pocit nějak tak si všechno vztahuju na sebe.bojím se šestinedelí aby se mi úzkostné stavy nevrátily. mývám takové divné myšlenky bojím se jestli zvládnem miminko, abych mu náhodou nějak neublížila,nechtěne samozřejme. a když otom čtu tak si říkam,jestli mne to potká.doufám, že teda ne. mívám pocity někdy takové,které jsempředtim nikdy nezažila. nechci brát antidepr. toho se taky obávám. bojím se tšch ataků aby zase na mne nepřišli. bojim se třeba abych neublížila někomu. zkouším i to rozdýchat dechovýma cvičením. a tak. a vždycky mne v tom kopne do bříška ten maličky tak si vzpomenu nato co mám v bříšku a zasmeju se. ale nekdy ty myšlenky přijdou kdy chtěj a neptaji se. na psychoterapii rozebíráme hodně moje dětsví a spojení s rodičí atak. ja žiju oddělene od rodiču oni bydli na slovensku tak se tak často nevídáme,což mi to taky chybí. je tam mezi náma velká dálka 700km.potřebovala bych rodiče mit vedle sebe.ale pokaždý když jedem tak se tam těšíme. a v den když jsem zjistili že jsemtěhotní tak jmse si pořídíli pejska štenátko,abysme už nebyly sami, co mi doporučovala i p.Dr. v CKI tak nam dela radost,aspon prijdu domu a nekdo tam je a vím,že se musíme o toho pejska postarat. kolegyne říka ,že to je taková předpříprava na miminko. Těhotenství probíhoa bezp problému co se týka zdravotní stránky mne a malýho. což jsem ráda, akorát se bojím těch ataků zase. chodim na plavání pro těhulky a chystám se i do kurzu. Manželovi sem říkala, že se po zdravotn.stránce cítim dobře, nemam už nevolnosti, nenatýkají mi nohy ani nic takovýho,ale že nekdy mývam ty ataky a ani mu to neříkám,že to zkouším sama zvládnout. přejít myšlenkami na jiné věci rozdýchávat to. a čtu si knižky o těhotenství. nechci skončit na práškách to je jediny čeho se obávám. tak nevim.děkuji za váš čas. přísti poradnu mám v lednu u psycholožky tak ji zkusim říct o těch atakách.