Usínání

Dobrý den paní doktorku, obracím se na Vás s problémem , dá-li se tomu tak říci ohledné mé dcerky (v září 3 roky).Malá je odjakživa velmi živé, byla více uplakané miminko, což jí trochu zůstala ufnukanost a halvně se bála hodně cizích lidí a prostředí.Což se nám časem podařilo prolomit a vše se ukázalo jít dobrým směrem.Poslední dobou je ale jak vyměněná, nesmí se na ní nikdo cizí usmívat, hned reaguje fnukáním, že chce pryč, nebo se začne vztekat( ale dělá to i lidem známým), že se jí někdo vysmívá, co se týká hraními s dětmi, vždycky děti objímala ale nyní začala kousat a tahat za vlasy a někdy i bez důvodně.Pořád vysvětlujeme, že se to nedělá i přes ruku dostala, sama říká, že se to nesmí dělat, tak nevím, jestli se znepokojovat přece jen na konci září jde do školky.Jinak je velmi šikovná. Druhý a pro mě větší problém je, co se týká spaní.Od sedmi měsíců byla zvyklá spát a hlavně usínat sama v pokoji.Přes dva roky nebyl žádný problém, ted o prázdninách se vše změnilo, byla na chalupě a musela jsem jí nechat poprvé samotnou s babičkou a sestřenicí, malá nijak neplakala, na babičku je zvyklá od mala,ale chtěla po ní, aby s ní byla v pokojíku než usne, což se dlo pochopit, spala na velké posteli, což doma měla malou, jak jsem se tam vrátila pro ní, nechtěla už sama usnout, měla úplně záchvaty, že se bojí, vylézala z postele apod.Horší je, že jsme mezitím co byla na chalupě jí koupili i domů velkou postel a vůbec nevíme jak na ní, aby tam sama usnula jako dříve, nikdy jsem jí neviděla v takovém záchvatu, klepe se, že sama spát nechce, aby tam někdo byl, stačí, že leží na jiné posteli, ale že není sama.Přestala jsem jí dávat po obědě spát, nebot to vyžaduje také a navíc večer není tolik unavená, nevím, jestli ten zlom po dvou letech mohlo způsobit jen odloučení od nás obou najednou, nebo velká postel, bohužel to byl náš jediný čas, kdy jsem mohla odpočívat, když šla malá spát, protože je jinak dost náročné dítě.Omlouvám se za rozsáhlý dotaz, ale chtěla jsem,aby jste měla představu.Děkuji za odpověď Jana