Vážená paní doktorko. Před téměř šesti ...

Vážená paní doktorko. Před téměř šesti týdny jsem byla na revizi dělohy kvůli neprosperujícímu těhotenství(16tt). Miminko jsme částečně plánovali-neměla jsem velkou touhu po mimču, ale rozumem jsem věděla, že je již čas(já 29 let, manžel 31). Otěhotnět se nám podařilo téměř okamžitě. V těhotenství se moje pocity změnily a já ten zárodeček začala milovat. Občas jsme měli s manželem nedorozumění, protože jsem si asi představovala, že až budu těhotná, bude mě nosit na rukou . Ale on nenosil a choval se ke mně stejně . Vždycky jsem byla dost výbušná, ale časem jsem se to snažila zkorigovat(to mě naučila mamina mého bývalého přítele, která se na mě dívala jako na blázna, když jsem projevovala nějaké nelibé emoce ). Je sice pravda, že jsem pak začala mít problémy i s prožíváním toho hezkého. Jakoby se utlumily emoce - jak ošklivé, tak hezké. Vím, že není hezké na ostatní křičet, nebo zvyšovat hlas. Jenže je to pořád lepší, než nyní. Pokaždé když na mě někdo zvýší hlas, nebo mi dává na jevo své odmítání, nebo nesouhlas, rozbrečím se(jde o manžela). To už bylo i před otěhotněním. Stále se cítím velmi unavená, i když všechno zvládám. Je pravda, že jsem 2 roky dojížděla a trávila hodně času v práci, která mě psych. vyčerpávala a neměla téměř čas na žádné koníčky a tak jsem většinu času (hlavně od podzimu) trávila doma. Vypadá to, že jsem utekla od problému, ale chtěla jsem popsat i předchozí pocity. Po potratu jsem 14 dní prožívala střídavě. Věděla jsem, že až přijdu z nemocnice, kde jsem nechtěla moc plakat, vypláču se doma. To se mi také povedlo. Pak už jsem myslela na to, abych byla v pořádku fyzicky, protože psychicky to bylo docela v pohodě. Fyzicky se cítím již velmi dlouho ne moc dobře, stále unavená i po vyspání. Dokonce jsem se začala i těšit na vše, co přijde dalšího. Zjistily jsme s manželem, že už se nemůžeme dohadovat. Takže se snažím, co mi síly stačí. Při těhot. i předtím jsme totiž uvažovaly o rozchodu, dokonce jsem měla v těhot. i myšlenky, že nebýt mimi, mohly bychom se rozejít v klidu(dodnes si je vyčítám a myslím, že nás to mimi potrestalo - abychom příště věděli, co chceme a netvářili se, že je samozřejmost). Většinou se dohadujeme o hlouposti . V zásadních věcech se shodneme bez problémů. Spíše jsem asi hodně citlivá na jakékoli nesrovnalosti (i když mi to dříve nedělalo problémy-většinou jsem to ze sebe vykřičela a bylo to - teď se kontroluju, jen si to vyříkáváme). Zase jsem utekla, tak zpátky. Po čtyřech týdnech od zákroku jsem měla menstuaci a na doporučení gyn. jsem začala užívat hormon. antikoncepci, i když jsem ji moc nechtěla. Dříve jsem ji užívala 7 let (vždycky jsem byla po ní dost vzteklá), ale pak jsem ji vysadila a byla 3 roky bez ní (a v klidu). Po sedmi dnech se mi udělalo špatně -nával horka, od žaludku i od střev. Dva dny potom jsem cítila takové strašné pocity napětí v těle, jako bych se měla rozletět na tisíc kousků, nebo zbláznit. Bylo to strašné, nikdy jsem nic takového neměla, ani při úmrtí v rodině, nebo nějakých podobných velkých těžkostech. Další den jsem tedy antik. vysadila. Teď jsem velmi plačtivá, bez příčiny (opravdu jsem měla pocit, že jsem s potratem vyrovnaná - hlavně, abych byla zdravá!). Většinu dne cítím takové neurčité vnitřní napětí. Je to opravdu hnusný pocit. Gynekoložce jsem se s tím svěřila. Předepsala mi Diazepam (2x půl prášku). Vůbec se mi ho nechce brát, protože je to akorát na oblbnutí. Spíš si koupím bylinkový čaj. Paní doktorka řekla, že když to nepomůže, pošle mě k psycholožce. Tomu se nebráním, protože mám z těch divných pocitů strach. Jen bych nechtěla moc užívat nějaké léky, protože tomu moc nevěřím. Jsem spíše na přírodní léčbu a harmonizaci organismu. Manžela tím také nechci moc zatěžovat, stačí, že jsem nebyla schopná mu donosit dítě. Včera jsem mu své pocity trochu naznačila a díval se dost vyděšeně. Ani se nedivím. Všichni okolo mají téměř bez problému mimča a pohodové manželky a on bude k tomu všemu mít ještě doma půl blázna. Hm, mohla jsem Vás ušetřit slohu a napsat své pocity do jedné věty - cítím se jak stržený a rozšláplý budík . Už jsem si myslela, že s koncem šestinedělí bude klid a začala se těšit na další výrobu, ale teď mám pořád slzy v očích, v duši převeliký zmatek a strach, zda jsem a budu v pořádku. Prosím pomozte mi.Předem Vám velmi velmi děkuji a všem přeji pohodu, protože ta je strašně důležitá.