Vážená paní doktorko. Před téměř šesti ...

14. 2. 2006
otázka
Vážená paní doktorko. Před téměř šesti týdny jsem byla na revizi dělohy kvůli neprosperujícímu těhotenství(16tt). Miminko jsme částečně plánovali-neměla jsem velkou touhu po mimču, ale rozumem jsem věděla, že je již čas(já 29 let, manžel 31). Otěhotnět se nám podařilo téměř okamžitě. V těhotenství se moje pocity změnily a já ten zárodeček začala milovat. Občas jsme měli s manželem nedorozumění, protože jsem si asi představovala, že až budu těhotná, bude mě nosit na rukou . Ale on nenosil a choval se ke mně stejně . Vždycky jsem byla dost výbušná, ale časem jsem se to snažila zkorigovat(to mě naučila mamina mého bývalého přítele, která se na mě dívala jako na blázna, když jsem projevovala nějaké nelibé emoce ). Je sice pravda, že jsem pak začala mít problémy i s prožíváním toho hezkého. Jakoby se utlumily emoce - jak ošklivé, tak hezké. Vím, že není hezké na ostatní křičet, nebo zvyšovat hlas. Jenže je to pořád lepší, než nyní. Pokaždé když na mě někdo zvýší hlas, nebo mi dává na jevo své odmítání, nebo nesouhlas, rozbrečím se(jde o manžela). To už bylo i před otěhotněním. Stále se cítím velmi unavená, i když všechno zvládám. Je pravda, že jsem 2 roky dojížděla a trávila hodně času v práci, která mě psych. vyčerpávala a neměla téměř čas na žádné koníčky a tak jsem většinu času (hlavně od podzimu) trávila doma. Vypadá to, že jsem utekla od problému, ale chtěla jsem popsat i předchozí pocity. Po potratu jsem 14 dní prožívala střídavě. Věděla jsem, že až přijdu z nemocnice, kde jsem nechtěla moc plakat, vypláču se doma. To se mi také povedlo. Pak už jsem myslela na to, abych byla v pořádku fyzicky, protože psychicky to bylo docela v pohodě. Fyzicky se cítím již velmi dlouho ne moc dobře, stále unavená i po vyspání. Dokonce jsem se začala i těšit na vše, co přijde dalšího. Zjistily jsme s manželem, že už se nemůžeme dohadovat. Takže se snažím, co mi síly stačí. Při těhot. i předtím jsme totiž uvažovaly o rozchodu, dokonce jsem měla v těhot. i myšlenky, že nebýt mimi, mohly bychom se rozejít v klidu(dodnes si je vyčítám a myslím, že nás to mimi potrestalo - abychom příště věděli, co chceme a netvářili se, že je samozřejmost). Většinou se dohadujeme o hlouposti . V zásadních věcech se shodneme bez problémů. Spíše jsem asi hodně citlivá na jakékoli nesrovnalosti (i když mi to dříve nedělalo problémy-většinou jsem to ze sebe vykřičela a bylo to - teď se kontroluju, jen si to vyříkáváme). Zase jsem utekla, tak zpátky. Po čtyřech týdnech od zákroku jsem měla menstuaci a na doporučení gyn. jsem začala užívat hormon. antikoncepci, i když jsem ji moc nechtěla. Dříve jsem ji užívala 7 let (vždycky jsem byla po ní dost vzteklá), ale pak jsem ji vysadila a byla 3 roky bez ní (a v klidu). Po sedmi dnech se mi udělalo špatně -nával horka, od žaludku i od střev. Dva dny potom jsem cítila takové strašné pocity napětí v těle, jako bych se měla rozletět na tisíc kousků, nebo zbláznit. Bylo to strašné, nikdy jsem nic takového neměla, ani při úmrtí v rodině, nebo nějakých podobných velkých těžkostech. Další den jsem tedy antik. vysadila. Teď jsem velmi plačtivá, bez příčiny (opravdu jsem měla pocit, že jsem s potratem vyrovnaná - hlavně, abych byla zdravá!). Většinu dne cítím takové neurčité vnitřní napětí. Je to opravdu hnusný pocit. Gynekoložce jsem se s tím svěřila. Předepsala mi Diazepam (2x půl prášku). Vůbec se mi ho nechce brát, protože je to akorát na oblbnutí. Spíš si koupím bylinkový čaj. Paní doktorka řekla, že když to nepomůže, pošle mě k psycholožce. Tomu se nebráním, protože mám z těch divných pocitů strach. Jen bych nechtěla moc užívat nějaké léky, protože tomu moc nevěřím. Jsem spíše na přírodní léčbu a harmonizaci organismu. Manžela tím také nechci moc zatěžovat, stačí, že jsem nebyla schopná mu donosit dítě. Včera jsem mu své pocity trochu naznačila a díval se dost vyděšeně. Ani se nedivím. Všichni okolo mají téměř bez problému mimča a pohodové manželky a on bude k tomu všemu mít ještě doma půl blázna. Hm, mohla jsem Vás ušetřit slohu a napsat své pocity do jedné věty - cítím se jak stržený a rozšláplý budík . Už jsem si myslela, že s koncem šestinedělí bude klid a začala se těšit na další výrobu, ale teď mám pořád slzy v očích, v duši převeliký zmatek a strach, zda jsem a budu v pořádku. Prosím pomozte mi.Předem Vám velmi velmi děkuji a všem přeji pohodu, protože ta je strašně důležitá.
odpověď
Dobrý den, myslím, že psycholog bude lepší než diazepam. Ten Vás sice na chvíli utlumí, ale nic neřeší. Mám pocit, že se Vám míchá dohromady více problémů. Váš temperament a způsob, jak jste naučená reagovat na zátěž - výbuchy, partnerský problém, a velmi těžké období vyrovnávání se se ztrátou dítěte. Psycholog by Vám mohl pomoci se v tom všem vyznat a hledat pro Vás přijatelné řešení. A ten mýtus, že kdo vyhledá pomoc psychologa, tak ten je blázen... Myslím, že je to úplně jinak, každý z nás má občas starost, se kterou by mu mohl někdo pomoci. Takže já dělím lidi spíše na ty, kteří mají odvahu si o pomoc říci a ty, kteří ji nemají. Tak buďte odvážná a pusťte se do toho. Držím palce Dana
Mgr. Danuše Jandourková

Poradna nabízí pomoc s řešením Vašich psychických a psychologických problémů přicházejících v období těhotenství, porodu a mateřství.

Počet odpovědí: 2594
Další dotazy
20. 6. 2022
otázka
Dobrý den, paní doktorko obracím se na Vás s prosbou. Jsem maminkou téměř 5 letého syna, se synem jsme na sebe dost fixovany, jsme pořád spolu, babičku vidí ob den skoro, takže je na ní take zvyklý, ale je to mamanek. Tatínek je hodně pracovně...
odpověď
Dobrý den, mít sourozence s sebou nese možná trochu nevýhod, ale i hodně výhod. Myslím, že zrovna to, že se syn naučí dělit se o Vaši pozornost, že vše nebude tak, jak on by si přál, že se bude učit ohledu k mladšímu sourozenci ....to všechno jsou...
13. 6. 2022
otázka
Dobrý den prosím potřebuji poradit před otehotnenim mě byla diagnostikovana panicka porucha chvíli jsem brala sertralin actavis a po roce užívání jsem začala pomalu prášky vysazovat po vysazení byly problémy fuč protože jsem si uvědomila že při...
odpověď
Dobrý den, je naprosto srozumitelné, že se o své miminko bojíte. Bojí se každá máma a o to víc ta, která má za sebou to, co vy. Zkuste s tím tolik nebojovat. Je to podobné, jako když jste zvládala své úzkosti před otěhotněním. Řekla jste si, že...
13. 6. 2022
otázka
Dobrý den, potřebovala bych poradit ohledně mé tříleté dcery. V jejich 2 letech jsem ji kompletně odplenkovala v průběhu 3 dnů. Předtím nosila látkové plenky a vůbec nevypadala, že jí vadí být v mokrém, neoznamovala mi, že se počůrala, ani nic...
odpověď
Dobrý den, za mne určutě trpělivost a laskavost. Její nechození na záchod může mít různé důvody, často se setkáváme např. s tzv regresí, která se objeví po narození sourozence (u toho věnujeme hodně pozornosti věcem kolem vyprazdňování a tak to může...
25. 5. 2022
otázka
Dobrý den, paní doktorko, ráda bych se poradila ohledně syna. Bude mu v říjnu 5 let, je velice šikovný, snažím se mu věnovat na 100 %, chodíme spolu na kroužky, jezdíme na výlety, každý víkend na chalupu, nijak nestrádá. Za 2 měsíce se nám má...
odpověď
Dobrý den, z toho, co píšete je znát, že mu opravdu "snášíte modré z nebe". Ne vždy je to ale možné. Jen pokud je zvyklý, že se mu vždy snažíte vyhovět, není divu, že se vzteká, když tomu tak není. Ono to 100% věnování se není vždy to nejlepší, co...
5. 4. 2022
otázka
Dobrý den. Mám problém s úzkostmi. Jsem v 7 měsíci těhotenství a občas mě připadají úzkosti. Nejsou nijak formulované. Nemám strach z porodu ( je to můj druhý porod ) nebo z budoucnosti, jaká budu matka. Týká se to jen nálady a špatných pocitů. Ráno...
odpověď
Dobrý den, objevily se úzkosti až teď nebo je znáte i z dřívějška - třeba v jiném kontextu? Úplně jednoduše bych řekla - užívejte si těhotenství, když je Vám dobře, snažte se odvrátit pozornost od nepříjemných pocitů, když vám dobře není....
28. 2. 2022
otázka
Dobrý den. Mám dceru 2,4 let. Ne reaguje na sve jméno, vybírá jídlo ( obvykle těstoviny, vývar, rohlíky, zelenina,) , ne mluví, ne ukazuje prstíkem co chce. Usmívá se na mne, oční kontakt je, i když ne pořád, umí zvuky zvířat ( kočka, pes, Beran...
odpověď
Dobrý den, začněte u svého praktického dětského lékaře. Sdělte mu své obavy. On dokáže posoudit, zda je ve vývoji dítěte třeba nějaké zpomalení a nasměruje Vás dál. Dana 
28. 2. 2022
otázka
Dobrý den, prosím o radu. Před třemi dny jsem měla autonehodu. Do mého auta z levé strany narazilo auto. Jsem právě v 18tt a v autě jel semnou můj tříletý syn. Naštěstí syn i já jsme po vyšetření v pořádku. Po nárazu jsem nebyla v šoku reagovala...
odpověď
Dobrý den, i Vám se omlouvám za pozdní reakci. To, co popisujete, je reakcí na prodělaný stres. To, že vše "dobře dopadlo" neznamená, že nás to nemůže traumatizovat. Důležité je mít o celé události s kým mluvit, klidně i opakovaně (člověk si tak...
28. 2. 2022
otázka
Dobrý den, předem velice děkuji za Váš čas a omlouvám se za délku dotazu. Týká se me dcery. Loni nastoupila do školky (2r8m). Byla to katastrofa, ve školce se ani nehybala, jen stala a hystericky křičela. Vydrželi jsme to 14 dní (á 2h denně)....
odpověď
Dobrý den, moc se omlouvám za pozdní reakci, nedostala jsem upozornění na Váš dotaz do pošty:-( Nevím, zda má odpověď bude ještě relevantní - třeba se Vám se školkou již daří lépe. Z toho, co píšete, se mi zdá, že se ze školky vlastně stalo velké...
3. 11. 2021
otázka
Dobrý den, začínám se upřímně nenávidět za to, jak jsem nervózní a někdy až zlá. Mám 5 letého syna a a dvojčata rok a půl. Jsem na ně de facto sama. Určitou čas dne jsem nesnesitelná na děti i sobě samé. Miluju je nade vše a nevím jak řešit tlak,...
odpověď
Dobrý den, i z vlastní zkušenosti vím, že nejvíce nás v trpělivosti limituje únava.  Píšete, že jste na děti prakticky sama - umím si představit, že je to pro Vás opravdu náročné. Asi bych Vám doporučila myslet hlavně na odpočinek - chodit...
9. 9. 2021
otázka
Dobry den, pani doktorko, rada bych si od Vas nechala poradit v nasi situaci. Mam čerstve 3leteho syna a 4mesicni miminko. Jak uz to byva, syn trošku na miminko zarli, s tim jsme počítali - pres den se občas dozaduje pozornosti, ale to zvladame,...
odpověď
Dobrý den, žárlivost dítěte při narození sourozence je naprosto normální. Divné je spíše to, pokud ji u dětí nepozorujeme. Je dobře, že mu věnujete čas, že Vám s miminkem pomáhá - zkuste si občas udělat čas jen pro něj....mimino dejte tatínkovi nebo...