Vztekání

Dobrý den paní magistro, ráda bych se Vás zeptala na dvě otázky. 1. Mám dvouletou holčičku u které si nejsem jistá jestli je adekvátní míra kterou se vzteká. Píši Vám až poté, co na její chování začali upozorňovat mí rodiče, tedy babička s dědou (reakce typu "byli jste na ní od malička málo tvrdý"). Dcera je dítě, které si samo dokáže vyhrát (je zatím jedináček) s legem, prohlížením knížek, kreslením, s kočárkem a pannenkou, přendaváním různých věcí z místa na místo... Problém nastává tehdy, když se po ní něco chce v době, "kdy se jí to nehodí" nebo když něco chce, co ji nechceme dát z různých důvodů. Začne ječet, často se dostane do tranzu, kdy brečí tak moc, že následuje půlhodina doznívajících vzlyků, stejně často ze sebe udělá gumu a nechce vstát a lehá si na zem. Zpočátku jsme na to reagovali tak, že jsme se ji snažili utišit (to bylo kolem jejího roku). Později jsme to začali řešit tím, že jsme se snažili převést její pozornost na něco jiného (především, když jsme byli na veřejnosti). Teď si toho nevšímáme. Většinou ji odnesu do jiného pokoje a tam jí nechám. Po pár minutách je klid. Samozřejmě, že neustupujeme a nepovolujeme ji věci, které mermomocí chce. Tohle se samozžejmě ale nedá aplikovat pokaždé, předevsím když musíme někam jít nebo když jsme venku. Je tohle chování normální pro dvouleté dítě? Nechci ji bít, to se mi příčilo odjakživa. Sama jsem doma bita nebyla, ale má matka mi tvrdí, že jsem se nikdy nevztekala, tak nevím. Nemáte nějaké praktické rady jak na to? 2. Druhá otázka se týká nočníku. Dceru jsem vysazovala někdy kolem jejích 15 měsíců. Zažili jsme první úspěchy se stolicí. Pak se ale jednou podívala na to, co se jí povedlo udělat a od té doby nechce na nočník sednout. Koupili jsme nový, dokonce jsme ji začali s dětským prkýnkem vysazovat na záchod, ale marně. Nic. Začne se kroutit, nechce si sednout. Zkoušeli jsme ji tam udržet čtením knížky, dívání se na pohádky...Nic. Na nočník si sedne jen v tu chvíli, kdy je plně oblečená a používá ho jako židličku. Jak jsem psala, teď jsou ji 2 roky a nic se v tomto směru nezlepšilo. Myslela jsem si, že když jí dám chvíli pokoj (2 měsíce jsem ji vůbec nočník neukazovala), tak ji to přejde. Ale nepřešlo to. Všimla jsem si, že je poměrně háklivá na špínu. Když ji upozorním na něco špinavého, tak na to nesáhne, ani si nestrká nic do pusy, protože jí řeknu, že je to špinavé. Venku, když upadne, tak nepadá na ruce jako ostatní děti, ale na vnitřní stranu zápěstí tak, aby si neušpinila ruce. Nemáte opět nejakou pragmatickou radu, fígl, jak ji na nočník dostat? Předem velice děkuji, Dita.