Záchvaty vzteku, Andrea

Dobrý den paní magistro, mám na Vás dotaz ohledně vztekání mého dvouletého synka. Myslím, že se k nám právě dostavilo období vzdoru a to se vším všudy. Musím říct, že všude čtu, že matka má být trpělivá, že je to normální, ale mne už povolují nervy a mám strach, aby to na prckovi nezanechalo následky. Malý je strašně tvrdohlavý a trvá si neustále na svém. Jak není po jeho je zle - např. do bytu může první vejít jenom on, vodu v umyvadle musí zapínat a vypínat on sám, nočník na čůrání si musí dát tam kam on chce a sám, vynést si ho musí také sám (to ho nechávám, ale např. babičky všechny naše rituály neznají a to pak koukají :-), dlouhé minuty hází kamínky do řeky a nechce od toho odejít, když už nevydržím, že jdeme tak je řev a spousta takových dá se říct maličkostí. Když je to věc, kterou opravdu sám vykonat nemůže tak si na tom trvám a snažím se ho většinou zaujmout pro jinou věc nebo mu nějak domluvit a vysvětlit mu to. Z půlky to zabere a z půlky ne. To pak chytí amok, že je smyslů zbavený a ani neví co se s ním děje. To ho většinou šoupnu do pokoje s tím, že ať si jde odpočinout a že až se uklidní tak ať příjde. Ale srdce mi to rve a tak se chci zeptat jak je vhodné v takovéto situaci postupovat. Bojím se, aby to na něm nenechalo do budoucna nějaké psych. následky. Kdyby to bylo párkrát za týden, ale většinou je to spíš několikrát denně. Děkuji za radu Andrea