Dnes je v našem kalendáři připomenuto výročí upálení M. Jana Husa. Jan se narodil asi roku 1371, zřejmě v Husinci u Prachatic. Od roku 1390 studoval na univerzitě v Praze, v roce 1393 se stal bakalářem a roku 1396 mistrem svobodných umění. Své vzdělání završil roku 1404, kdy se z něho stal ještě bakalář teologie. Od roku 1398 sám vyučoval na artistické fakultě, kde byl v letech 1401-02 děkanem. V roce 1400 byl vysvěcen na kněze, poté kázal v Betlémské kapli na pražském Starém Městě. Jeho akademická kariéra vyvrcholila v letech 1409-10, kdy byl zvolen rektorem univerzity v Praze. Když se do Čech dostaly z Anglie reformní spisy, stal se čelným představitelem a vůdcem českého reformního hnutí, usilujícího o nápravu křesťanské církve a společnosti. Vzorem mu byl anglický myslitel Jan Viklef (John Wycliffe). Tyto myšlenky si začaly získávat podporu vlivných kruhů, předních osobností královského dvora Václava IV. i části pražského obyvatelstva. Od roku 1408 měl Jan Hus i jeho přívrženci stále častější a ostřejší konflikty s ideovými protivníky, mezi než patřili především němečtí mistři na univerzitě v Praze a česká církevní hierarchie. V té době se Hus jakožto rektor zasadil o vydání Dekretu kutnohorského (18. ledna 1409), kterým Václav IV. zajistil na univerzitě českému národu hlasovací převahu. Na protest proti tomu odešli všichni ostatní studenti, bakaláři a mistři z Prahy, čímž univerzitu těžce zasáhli. Reformní skupina v čele s Husem v zápase o pražskou univerzitu sice zvítězila, ale v roce 1410 dal pražský arcibiskup Zbyněk Zajíc z Hazmburka veřejně spálit exempláře Viklefových spisů, což odstartovalo počátek kampaně proti Husovi, jenž odmítl předvolání k procesu před římskou kurii. O dva roky později ztratil po protiodpustkové aféře mistr Jan důležitou podporu Václava IV. Nad Prahou byl vyhlášen interdikt (1412), a tak Hus raději opustil město a žil pod ochranou šlechtických příznivců na venkově. Nejprve na Kozím hrádku u Sezimova Ústí, poté na hradě Krakovci u Rakovníka. Právě odtud v říjnu 1414 odjel na obecný koncil do Kostnice, na němž byl v listopadu 1414 uvězněn a poté postaven před koncilní soud, který shledal některé články jeho učení kacířskými. Když Hus odmítl své názory odvolat, byl odsouzen pro kacířství a upálen. Jeho smrt zasáhla Čechy jako blesk. Posílila zde rozvoj reformního hnutí, jež záhy přerostlo v husitskou revoluci.
Husovo vystoupení předběhlo svou dobu, protože otázky, které si tehdy pokládal a o nichž chtěl diskutovat, začaly zbytek Evropy zajímat až za sto let (Luther). Evropu v době Husově vzrušovala především renesance a humanismus. Mravně duchovní pojetí křesťanství v duchu středověkého univerzalismu 14. století, jak je prezentoval on, bylo pro tu dobu ještě příliš odvážné.
Méně se o Husovi ví, že napsal i mnoho zajímavých spisů. Mimo jiné byl autorem knih O svatokupectví, Vyloženie sv. čtení nedělních (Postila), O poznání cěsty pravé k spasení (Dcerka), O šesti bludiech a De ecclesia ("O církvi"), v níž křesťanskou církev nechápe jako instituci, nýbrž jako společenství věřících, již se řídí Božím zákonem a jsou předurčeni ke spasení. Oproti latině vyzdvihoval úlohu mateřského jazyka; ve snaze přiblížit jej lidu zjednodušil zavedením diakritických znamének český pravopis. Velký ohlas měly také jeho listy adresované do vlasti z kostnického vězení.
Zdroj: www.libri.cz
sdílet