Lidská placenta je hemochoriální – to znamená, že mezi
mateřskou krví a krví plodu je bariéra tvořená plazmodiem,
cytotrofoblastem, stromatem klků a stěnou kapilár. Tato bariéra je na
začátku těhotenství 0,025 mm silná, koncem těhotenství se ztenčí na
0,002 mm. Ztenčení je způsobeno snížením a částečným vymizením vrstvy
bezbuněčné hmoty, plazmodia, zánikem cytotrofoblastu na povrchu klků,
mizením stromatu klků a rozšířením kapilár. Ztenčení usnadní na konci
těhotenství převod kyslíku a živin z mateřské krve do krve plodu a
obráceně přechod metabolických zplodin (např. oxidu uhličitého) od plodu
do mateřské krve.
Základem placenty je tzv. choriální plotna, 2 až 3 mm
vysoká vrstva pevného vaziva, do níž se na plodové ploše upíná pupečník.
Z pupečníku přecházejí do plotny dvě pupečníkové arterie, které se v ní
větví ve kmeny pro jednotlivé klky na mateřské ploše placenty. V klcích
se arterie větví v bohatou kapilární síť, z níž vycházejí žilní kmeny
spojující se v choriální plotně v jednu pupečníkovou žílu.
Na plodové ploše placenty je perleťové lesklé a slupitelné amnion, které
přechází též na pupeční provazec, na jehož povrchu však pevně lpí.
Na mateřské ploše placenty odstupují z choriální plotny choriové klky v
počtu asi 200. Mají vazivové stroma keříčkovitě se větvící ve slabší
větévky. Stromatem prochází a větví se arterii až v kapilární síťna
periferii klků. Na povrch klků je v první polovině gestace bezbuněčná
plazmodiální vrstva syncytiotrofoblastu s ložisky nakupených buněčných
jader, pod ní je jednobuněčná vrstva velkých, tzv. Langhansových buněk.
Obě tyto vrstvy tvoří souvislý povlak klků jen v první polovině
těhotenství. Po 5. měsíci gestace se plazmodiální vrstva ztenčí a
přestává být souvislou, vrstva Langhansových buněk postupně takřka na
celém povrchu vymizí. Koncem těhotenství ubývá ve stromatu klků, vazivo a
cévy se naopak rozšiřují. Celkový povrch klků se odhaduje na 8 až 12
m2, délka kapilár v klcích na 50 km.
Skupiny klků tvoří okrsky, tzv. kotyledony, v počtu 15 až
20, oddělené od sebe na mateřské ploše placenty mělkými rýhami.
Decidua basalis je od 2. měsíce gravidity zřetelně rozvrstvená v
povrchovou, kompaktnější vrstvu a pod ní uloženou vrstvu houbovitého
vzhledu – spongiózu. Z kompakty vystupují proti placentě
lištovitá septa, která vnikají mezi kotyledony (okrsky klků), a
zajišťují tak zakotvení placenty na děložní stěnu. Některé z
placentárních klků se naopak upínají na deciduu, jako další způsob
upevnění placenty k děložní stěně. Spongiózní vrstva má bohatou cévní
pleteň a dilatované žlázky, takže její stroma je redukováno na tenoučké
přepážky. Právě v této spongiózní vrstvě se placenta odloučí po porodu
plodu spolu s kompaktní vrstvou deciduy basalis. Nejhlubší vrstva
deciduy (stratum basale) zůstane na děložní stěně.
sdílet