Počkáte u svého miminka nicméně raději ještě minutku, dvě, abyste měly stoprocentní jistotu, že už "zabralo". V duchu si už plánujete, že se vedle v místnosti podíváte v klidu na televizi, něco málo poklidíte a možná si stihnete zašpásovat s manželem. Hodíte kontrolní pohled na vašeho 
sladkého potomka. Spí, jako když ho do vody hodí.
Opatrně se zvednete z postele, kde se rozvaluje vaše sladké mimi, a potichoučku se přesouváte ke dveřím. Všechno je v pohodě. Plížíte se jako kočka, máte to už zmáknuté, víte, kam šlápnout a kam ne, aby někde něco nezavrzalo nebo nezapraštělo. Nedýcháte, jste jako myška. Ještě jednou se otočíte na mrňouse. Spí jako dřívko. Teď už o tom absolutně nepochybujete.
Sáhnete po klice ode dveří - a místností se ozve zvuk, jaký si nezadá s hlukem cirkulárky. Mimi se právě probudilo. Probudila ho vaše nepřítomnost, ne hluk z ulice. Vůči tomu je samozřejmě imunní.
Rezignujete, vracíte se, mimi znovu ukolébáte, ukonejšíte, uspíte nebo ukecáte, to už je jedno. Prostě navážete na situaci, jaká tu už jednou nebo vícekrát za večer byla. Opět uvěříte tomu, že tentokrát už spí, a celou tu náročnou operaci přesunu z postele ke dveřím více či méně úspěšně opakujete. Tentokrát se snažíte úprk zkrátit a ještě více odhlučnit.
Nepomohlo to. Mrňous opět šestým nebo bůhvíjakým smyslem vycítí, že je opuštěn, a dožaduje se vaší přítomnosti. To se opakuje tak dlouho, dokud se neunavíte vy, takže rezignujete a zůstáváte v posteli až do rána, nebo mimi, které nakonec usne spánkem spravedlivých, ale vy už nemáte chuť s někým špásovat nebo poklízet a z filmu chytnete akorát tak poslední dialog hlavních hrdinů.
Tohle období naštěstí netrvá tak dlouho, i když vám může připadat jako věčnost. Na druhou stranu se na to dlouho vzpomíná.
Mimčo je odrostlé, skoro dospělé, a občas, když má to správné rozpoložení, si nechává vyprávět
, jak se dožadovalo vaší přítomnosti. A připadá mu to v době, kdy si večer píše potají v pokojíku do deníku své nejčerstvější zážitky a nechce být při tom ani náhodou a vůbec nikým rušeno, naprosto absurdní...
Takže pokud máte pocit, že plížení od spícího mimina, které bez vás neusne, nikdy neskončí, nepropadejte panice. Protože než se nadějete, tak uteče pár let a bude to úplně naopak.
Život je přeci jenom změna, i když to někdy tak vůbec nevypadá.
sdílet