Dita

Jméno Dita, které zdobí dnes občanský kalendář, vzniklo zkrácením jmen Judita nebo Edita a dnes je považováno za zcela samostatné a suverénní jméno. Judita je pro změnu odvozena od Jitky, jež se vztahuje k tvaru Jutta hebrejského jména Jehúdíth, což bylo označení pro "židovku, ženu z Judeje". Edita pochází ze staroanglického jména Éadgyth s významem "šťastný boj". Nyní tedy záleží na každé Ditě, ke kterému jménu se přikloní.

Domácí podoby: Ditka, Dituš(ka), Ditun(k)a, Ditička aj.
Slovensky, srbochorvatsky: Dita
Holandsky: Dita, Diede
Dánsky, švédsky: Ditte
Německy: Ditte, Didda
Maďarsky: Ditta
Frízsky: Didda

Jmeniny: 27. březen

Rupert, který je ve stejný den uveden v církevním kalendáři, je odvozeninou od jména Robert, což značilo "skvělý" a "slavný". Patron dnešního dne Rupert Salzburský byl patrně franského původu a působil jako biskup ve Wormsu. Významu svého jména rozhodně hanbu neudělal. Na sklonku 7. století odešel jako misionář do Řezna v Bavorsku. Zde se mu velmi dařilo a záhy rozšířil svou misijní činnost na celou dunajskou oblast. Usadil se v Salzburgu, kde založil kostel, v krátkém čase i mužský a ženský klášter a prý otevřel také slavné salzburské solné doly. Vypráví se o něm, že byl nesmírně zbožným a mírným člověkem. Rupert je pohřben ve zdejším klášteře při kostelu sv. Petra, na jeho náhrobku je vytesán nápis a rok úmrtí 623. Dnes je tento světec zobrazován v biskupském úboru s vědérkem soli v ruce.

V některých krajinách se však spíše než ke tvaru Rupert přiklánějí k Robertovi. V kalendáři se toto vznešené jméno objevuje hned několikrát. Nejblíže k dnešnímu svátku má sv. Robert ze Chaise-Dieu (17. dubna), dalším je Robert z Molesme (29. dubna), následuje Robert z Newminsteru (7. června) a konečně Robert Bellarmino (17. července). Toto jméno, na rozdíl od Ruperta, doznává dnes velké renesance a obliby. Jistě se o to přičinili i slavní nositelé tohoto jména, jako je neodolatelný herec Robert Redford nebo zpěvák Robert Plant a u nás také zpěvák Robert Křesťan či skvělý herec Robert Vrchota, původem z jižních Čech.

Posledním  oslavencem je Jan Egyptský. Jméno vychází z latinského Joannes, které má počátky v řeckém Ióannés, majícím prapůvod v hebrejském Jochánan čili "Bůh je milostivý". Toto jméno bylo velmi vznešené, protože jeho první složku tvořilo slovo Jahve - Bůh.

Jan Egyptský byl původním povoláním tesař a žil v Asyutu (Lykopole). Když dosáhl středního věku, pověsil své řemeslo na hřebík a dal se na poustevničinu. Usídlil se na blízké hoře a ponořil se do hlubokých meditací. Velmi brzy dosáhl pověsti svatého člověka a proroka. Byl prý tak skvělým věštcem, že se k němu obracel o radu i císař Theodosius I. (379-95); jednou jej navštívil i slavný historik Palladius, který o tomto setkání zanechal zajímavý zápis.

Zdroje:
Knappová M. Jak se bude Vaše dítě jmenovat, Academia, Praha 1999
LIBRI