Občanský i církevní kalendář se v tento den shodují na jediném oslavenci, Kristýně nebo také Kristině. Toto půvabné jméno vychází z latinského tvaru přídavného jména s významem "Kristova".
Tohoto dne si světový kalendář připomíná hned dvě Kristiny. Kristina z Bolseny se narodila v tomto městě ve 3. století v Itálii. Byla dcerou pohanských rodičů, avšak jedna služebná ji vychovala v křesťanské víře. Když se její otec dověděl, že neobětuje římským bohům, dal jí zbít metlou a nechal ji uvrhnout do vězení. Zde ji dále mučili, Kristina však snášela všechna příkoří bez hlesu. Její tělo zůstalo jako zázrakem po všem mučení zcela neporušeno. Její otec se však nevzdal a poručil hodit dceru do jezera. Aby měl jistotu, že utone, nechal ji přivázat k čedičové desce. Zázrak však opět vynesl dívku na břeh živou a zdravou. Katani se jí ale opět zmocnili a na místě ji popravili. Stalo se tak v jejím rodném městě kolem roku 304.
Jmeniny 24. července
Dnes je její tělo uloženo v zajímavé stavbě - tři kostely z různých epoch jsou navzájem spojeny a tvoří jedinečný komplex. Před Kristininým oltářem leží čedičová deska s údajnými stopami svaté Kristiny. Na oltáři se udál v roce 1263 slavný "zázrak s krví v Bolseně", který vedl k zavedení svátku Božího Těla. Každý, kdo navštíví zdejší chrám, je náhle obklopen hlubokým a mystickým tichem. V pozadí jeskyně stojí terakotová socha Kristiny, osvětlená jen matným světlem. Vytvořil ji Giovanni della Robio. Kristina z Bolseny se stala patronkou mlynářů, námořníků a lučištníků.
Druhá Kristina nese přívlastek Belgická nebo také Mirabilis (Zázračná). Narodila se kolem roku 1150 v Brusthemu (Belgie), brzy osiřela a musela si sama vydělávat na živobytí. Záhy se rozhodla pro duchovní cestu a díky asketickému a kajícnému životu dosáhla velmi brzy mystických prožitků. Vstoupila do kláštera benediktinek v Saint-Truidenu, kde také 24. července1224 zemřela. Stala se patronkou hříšníků a lidé ji prosí o pomoc, ocitnou-li se v zoufalých situacích, a modlí se k ní, aby měli pokojnou smrt.
V církevním kalendáři bychom také nalezli Borise a Gleba. Oba byli vznešeného rodu. Jejich otcem byl slavný ruský kníže Vladimír I. (956-1015), který zavedl na Rusi křesťanství. Když zemřel, jeho dvanáct synů se krutě utkalo o dědictví. Nejstarší Svjatopluk upevnil svou moc tak, že se zbavil právě Borise a Gleba. Jejich smrt byla přitom zcela zbytečná, protože ani nechtěli bratrovi křížit plány a po trůnu neprahli. Ale jak všichni víme, v politice platí - co kdyby.
Zdroje:
Knappová M. Jak se bude Vaše dítě jmenovat, Academia, Praha 1999LIBRI
sdílet