Dobrý den, jsem už 4 měsíce ...

Dobrý den, jsem už 4 měsíce po rodu, ale stále se nemohu vyrovnat s jeho průběhem. Na vše jsem se dobře připravila, byla jsem odhodlána vést ho jak to jen půjde nejlépe, bez léků a tak. Nejsem žádný bolestín a hodně vydržím, ale vymklo se to kontrole. Ani nevím kdy přesně, po monitoru, řekla bych, protože pak už jsem se nedokázala uvolnit ani ve sprše ani jinak. Najednou jsem zjistila, že spím ve stoje mezi kontrakcemi, ale to se ještě dalo (tou dobou už jsem asi 24 hodin nespala a měla jsem za sebou náročnou procházku.) Bohužel jsem tam byla sama, přesto, že jsme si plánovali, že tam manžel bude se mnou, nakonec musel kvůli novému místu do práce. Štvalo mě, že ho v první době porodní poslali domů a já neprotestovala. Znělo to dost striktně. Pak už si jen pamatuju jak se po další sprše, která už nepomohla, drápu na porodní stůl, jak mě uložili do hodně nepohodlné pozice na boku, že které už jsem se ani nedovedla dostat, protože při každém pokusu o pohyb jsem měla strašné bolesti. Pak jsem jen spala a skučela bolestí. Mysl naprosto jasná, tělo neschopné pohybu, ani jsem nevnímala všechny jeho části, většinou jsem se ani nedonutila otevřít oči... Nikde nikdo, jen čas od času kontrola a oznámení, že je to stejné... Bolest už byla nesnesitelná a po každém z těch oznámení jsem toužila, aby mi něco dali, většinou nebylo ani komu říct. Žadonila jsem o pomoc. Personál věděl, že tam muže chci mít, ale nikdo mu nezavolal, že jsem na sále. A já myslela, že když nepřišel, tak že to bude na dlouho a že ho pak zavolají... Když se dcera narodila měla 4,5 kg a byla nádherná, ten akt jejího porodu byl úžasný. Přesto teď po takové době ve mě hluboko vězí miliony otázek, proč jsem to nezvládla, kde se aktivní rodička změnila v bezmocný uzlíček (vzhledem k velikosti, tak spíš uzel)? Bylo to tím, že jsem tam byla tak sama, bez jediného slůvka útěchy, bez povzbuzení k tomu, abych dělala co jsem se naučila, bez pomoci? Kdykoli na to myslím (a dělám to často), tak pláču jako želva, Nemyslím na tu bolest, vem ji čert, šla bych do toho okamžitě znova (od prvního dne, ne jako většina rodiček) myslím na to, kde se stala chyba, že jsem své dceři nedokázala aktivně pomoci. Už se s tím pomalu vyrovnávám, kladla jsem podobný dotaz Vaší kolegyni z psychologické poradny, ale stále pátrám po fyzických příčinách, abych se tomu napříště vyvarovala. Také mě zajímá jestli na průběh porodu mohla mít vliv vrostlá placenta, jestli to díky tomu nemohlo být o to horší. Zajímá mě Váš názor coby odborníka na porody. Děkuji Hánová