Z biologického a genetického hlediska je pro první otěhotnění optimální věk ženy mezi 20. až 24. rokem. Před 20. rokem života bývají ženy v naší zemi sice biologicky schopny otěhotnět, průměrný reprodukční věk dívek v České republice nastává ve 14 až 16 letech, ale v této době nebývají ještě zcela duševně připraveny na těhotenství a mateřství.
S přibývajícím věkem ženy, nad 30 let, pravděpodobnost prvního otěhotnění klesá.
Těhotenství žen starších 35 let jsou spojena se zvýšeným rizikem těhotenských komplikací (samovolné potraty, vysoký tlak, preeklampsie, metabolické poruchy, poruchy nitroděložního vývoje plodu).
Po 35. roce života ženy je riziko vývojových vad plodů 1,0 %, po 40. roce 1,8 %, po 45. roce až 6,0 %. Starším ženám se častěji než mladým matkám rodí děti s Downovým syndromem. Vyšší věk partnera se na vzniku vývojových poruch plodu sice podle dnešních informací projevuje, ale ne tak významně jako u ženy.
Z výše uvedených důvodů jsou těhotné nad 35 roků považovány za rizikově těhotné a rizikové rodičky a je jim věnována zvýšená pozornost v poradně pro těhotné i u porodu.
Nezanedbatelnou roli hraje i věk muže. Mužská plodnost začíná klesat po 50. roce života. Ve vyšším věku se u muže spermie nemusí tvořit tak, jak je možné pozorovat u mladších mužů. Jedná se zejména o počet spermií, jejich pohyblivost a objem spermatu. Se zvyšujícím se věkem se postupně ve spermiích objevují i takové části DNA (genetická informace), které sice nenesou významnou genetickou informaci, ale při jejich hromadění mohou mít vliv na výskyt některých onemocnění u potomků dalších generací. Tento jev označujeme jako tzv. Paternal Age Effect. V případě mužů platí podobné pravidlo jako u žen – čím je muž mladší, tím je plodnost jednodušší a rizika nižší.
Autor: prof. MUDr. A. Pařízek, CSc. Kniha o těhotenství, porodu a dítěti, Galén, Praha 2015 Objednávejte ZDE
sdílet