Klinický obraz
Nástup příznaků onemocnění bývá obvykle pozvolný. Někdy však může dojít i k relativně náhlé ztrátě již nabytých dovedností. Přestože diagnóza klasického autismu nesmí být stanovena před 3. rokem, většina příznaků může být patrna již kolem 18. měsíce věku. Některé studie dokonce ukazují, že 40–55 % rodičů pozoruje vybrané rysy autismu, především ve složce sociální a emocionální, již před 12. měsícem. Tyto rysy je však nutné chápat pouze orientačně, dítě s autismem se jimi může, ale nemusí odlišovat od dítěte zdravého.
Nejčastěji udávaným příznakem je porucha očního kontaktu, který může i zcela chybět. Pohled však často bývá skrze nás. Dítě se nedívá do očí, ale například na čelo či nos a nereaguje na jméno. Někteří odborníci uvádějí, že v mozku autistického dítěte se při pozorování živých objektů aktivují stejné oblasti jako v případě objektů neživých. Dítě tedy vnímá osoby jako předměty a často jim nepřikládá zvláštní význam. Běžný kontakt s matkou chybí, dítě nereaguje na její hlas a tvář a neuklidní se pochováním. Také nepřítomnost sociálního úsměvu a pláče, broukání či žvatlání jsou častými příznaky, které se objevují před dovršením prvního roku věku. Chybí i ukazování na předměty, zvířata či osoby, jakožto forma sdílení informací s okolím (odborně protodeklarativní ukazování).
Po prvním roce věku se dominantním problémem stává porucha neartikulované komunikace, která je v jednotlivých případech značně variabilní. Některé děti nemluví vůbec, jiné se omezují jen na zvukové projevy. Opakování celých vět či slov bez porozumění jejich smyslu (odborně echolálie) je typickým projevem autismu. Do věku 3 let je však echolálie normální a nemusí tedy nutně značit poruchu autistického spektra. Pokud děti s autismem dokážou vytvořit věty, často jsou bez významu nebo mají prohozený pořádek slov ve větě (týká se to především zájmen a sloves).
Způsob hry bývá odlišný od her zdravých dětí. Zcela chybí symbolická hra, např. na školu apod. Autistické děti jsou často uzavřené do sebe a tráví dlouhé hodiny jednotvárnou hrou o samotě. I jejich hra s klasickými hračkami bývá jiná. S autíčky například nejezdí, ale staví je do řady podle velikosti. Spíše než samotné hračky je často zajímají jejich součásti (hra s kolečkem od autíčka) nebo řeší nefunkční prvky, jakými jsou například vůně či hluk, které hračky vytvářejí. Před klasickými hračkami však děti s autismem upřednostňují věci běžného užití.
Stereotypní chování se často rozvíjí až po druhém roce věku a někdy může vést k chybné diagnóze obsedantně-kompulzivní poruchy. Může se objevovat poklepávání, kroucení rukama či prsty až komplexní pohyby celého těla. Zájmy bývají velmi omezené. Děti ulpívají na specifických, nefunkčních rutinách, jejichž narušení snášejí jen velmi obtížně. Některé autistické děti prokazují v určitých schopnostech a dovednostech výjimečný talent (např. paměť, hudba, umění atd.).
Autor: prof. MUDr. A. Pařízek, CSc. Kniha o těhotenství, porodu a dítěti, Galén, Praha 2015
Objednávejte ZDE
sdílet