ARCHIV BUNĚK 58.

__ADV__Můžete to nazývat, jak chcete. Div přírody, nej objev medicíny nebo zázrak maminek. Každopádně pupečníková krev dokáže zachránit život. A třeba právě vašemu dítěti...
Lukáš právě slavil šesté narozeniny. Žádná oslava se však nekonala. Co taky slavit, když lékaři zrovna přišli na to, že trpí vrozenou poruchou imunity. Umíral rodičům před očima, byl vyhublý, zesláblý, vypadaly mu zuby a rány na kůži bolestivě mokvaly. Doktoři mu moc šancí nedávali. Jeho matka naštěstí v té době otěhotněla. Proč naštěstí? Protože pupečníková krev Lukášova novorozeného bratříčka mu zachránila život. Měsíc poté, co mu ji transplantovaly, se Lukáš začal pomalu uzdravovat. Dnes mu už táhne na osmnáctý rok a nikdo by do něj neřekl, že mu kdysi zbývalo jen pár dní života. A jak je možné, že právě (donedávna naprosto podceňovaná) pupečníková krev, dokázala zachránit život. Jednoduše. Obsahuje totiž (stejně jako například kostní dřeň) k životu velmi důležité tzv. kmenové buňky, které umí regenerovat poškozené tkáně a nahrazovat nemocí zesláblé buňky. Navíc je lze jednoduše zmrazit a uskladnit, ale hlavně použít, transplantovat a později jimi vyléčit smrtelně nemocného. Dají se samozřejmě získat transplantací kostní dřeně, ale mnohem jednodušší způsob je právě odběr pupečníkové krve. A kdo může být jejím dárcem? V podstatě kterákoli zdravá žena, která právě porodila. Odběr je naprosto bezbolestný a neohrožuje ani matku, ani její dítě. Otázka tedy nezní, jestli si pupečníkovou krev nechat odebrat, ale spíš - chcete krev anonymně darovat nebo si ji uschovat pro vlastní dítě jako takovou biologickou pojistku? V prvním případě jen stačí, když dáte lékaři písemný souhlas, že s odběrem souhlasíte. O nic víc se už pak nestaráte a pupečníková krev bude uložena ve veřejné bance pupečníkové krve a později třeba využita pro někoho, kdo ji bude nutně potřebovat. Pokud se rozhodnete pro druhou možnost, obraťte se na některou z nově vzniklých privátních krevních bank.
Nabízí uchování kmenových buněk z pupečníkové krve, ale hlavně se zřetelem na možné budoucí využití, říká Monika Veberová, ředitelka Archivu buněk, který je českým zástupcem mezinárodní banky kmenových buněk, která se specializuje na skladování pupečníkových kmenových buněk pro vlastní budoucí potřebu novorozenců.
Kmenové buňky jsou jedním z předních témat programů vědeckého výzkumu a publikovaných zpráv v lékařských časopisech. Existují velká očekávání v oblasti aplikace kmenových buněk od transplantace buněk tkání až po genovou terapii, ale lze jen těžko předpovídat, jaký bude skutečný rozsah a praktické využití této nové oblasti.        
Kvalita kmenových buněk získaných z pupečníkové krve je mimořádná, protože jejich schopnost transformovat se do buněk odlišných funkcí, je lepší. Mohou být použity s větší pravděpodobností úspěchu než buňky z kostní dřeně určené pro transplantaci. Tato výhoda kmenových buněk vyplývá z jejich nízkého stáří, které je pouze devět měsíců. Další výhodou je, že jsou hned v případě potřeby k dispozici (nemusíte čekat, než se najde vhodný dárce) a také se s organismem mnohem lépe snáší.
Nové studie ukázaly, že kmenové buňky bude pravděpodobně možné aplikovat při léčení řady nemocí, jenž se vyskytují poměrně často, jako je například infarkt myokardu. Vytváření nervových buněk naznačuje schopnost léčby mrtvice v iniciační fázi nebo poranění míchy a kdyby se kmenové buňky přiměly produkovat inzulín, potom bychom mohli mluvit o léčení některých forem cukrovky,  ani nemluvě o posledních zprávách o aplikaci kmenových buněk při regeneraci kožních buněk při léčbě popálenin. Tyto výsledky podporují důležitost autologního uchovávání těchto kmenových buněk, které by jinak skončily spolu s placentou jako lékařský odpad při porodu.
Názory odborníků na uchování vlastní pupečníkové krve se sice různí, ale pokud existuje třeba jen minimální šance, že uskladněné vlastní kmenové buňky třeba jednou budou moci vlastnímu dítěti zachránit život, proč téhle šance prostě nevyužít? Každopádně je dobré znát i postoje odpůrců. Někteří tvrdí, že je to naprosto zbytečné, že to jsou vyhozené peníze, protože využití je pouze 1:1400. A jiní dokonce říkají, že odebrané pupečníkové krve je tak malé množství, že stačí k léčbě člověka jen vážícího maximálně 50 kilogramů. Ať je to, jak chce, určitá pojistka to rozhodně je. A pokud to vaše finanční situace dovolí, popadněte tuhle možnost za pačesy. Stejně jako tyto dvě novopečené maminky.
ARCHIV BUNĚK za podpory evropské mateřské společnosti Life-Sciences nabízí budoucím rodičům nové možnosti úhrady. Celkovou cenu služby včetně poplatku za skladování kmenových buněk na 20 let je možno uhradit bez vstupního poplatku jednorázově po zpracování a úspěšném uložení vzorku nebo s 12 a 24 měsíčním splátkovým kalendářem.

Pavlína, 32 let
dcerky Olivie a Sabrina, 9 týdnů: Ve Státech je to běžné!?
Ve Státech, kde jsem nějakou dobu žila, je uchování vlastní pupečníkové krvenaprosto běžná záležitost. Většina gynekologů ji nastávajícím maminkám nabízí a většina rodičů ji také ráda využívá. U nás je tahle možnost teprve v začátcích a možná proto má tolik odpůrců. Když jsem otěhotněla, přečetla jsem stohy článků a studií od nejrůznějších odborníků a ty mě přesvědčily, že
to je dobrá věc. Navíc se v rodině vyskytla leukémie, takže nebylo o čem přemýšlet. Zjistila jsem si také všechno o uskladnění a zmražení v belgických laboratořích, i o tom, že kdyby bylo třeba (a doufám, že ne), společnost nám uskladněné kmenové buňky dodá do 24 hodin. Což je úžasné, protože mnohdy se opravdu nemůže čekat déle. Navíc jsem dostala slevu na dvojčátka. Za druhé miminko jsem zaplatila jen polovinu částky. Za dvacet let, až vyprší smlouva, se už dcerky samy rozhodnou, jak se svou pupečníkovou krví budou chtít naložit.

Edita, 30, dcera Elizabeta, 9 měsíců
O možnosti darovat pupečníkovou krev jsem věděla už dlouho, ale teprve v těhotenství jsem se náhodou dozvěděla, že si ji mohu nechat uskladnit pro sebe a svou rodinu. Říkala jsem si, že stát se může cokoli, a já tomu chtěla tak trochu předejít. Vím, že je tahle část medicíny zatím v začátcích, i to, že se k tomu někteří lékaři staví dost skepticky. Ale věřím, že věda jde pořád dopředu. A to, co se teď třeba transplantací pupečníkové krve léčit nedá, za deset let už třeba možné bude. A Elizabetce to pak třeba může zachránit život.  Kupodivu mě nečekalo žádné papírování. Jen jsem zavolala do společnosti, která zajišťuje službu skladování pupečníkové krve , a domluvila jsem si konzultaci. Tam mi odpověděli na všechny otázky a prošli se mnou smlouvu bod po bodu. Dali mi i
možnost, že celou částku mohu postupně splácet. Po podpisu smlouvu jsem zaplatila 6000 Kč a zbytek jsem uhradila až po porodu. Samotný odběr byl úplně bezbolestný. Provádí se až po narození miminka a po přestřihnutí pupečníkové šňůry, ještě před tím, než vyjde placenta. Celé to trvá jen pár minut.  Když mi pupečníkovou krev odebrali, zavolala sestřička do Archivu buněk a ti si pro vzorek přijeli. Zhruba po týdnu mi zavolali, že odběr proběhl správně a taky mi řekli, kolik kmenových buněk obsahoval. Asi za měsíc nám přišel certifikát o uskladnění. Samozřejmě doufám, že to nikdy, za těch dvacet let, co máme předplacených, nebudeme potřebovat. Ale zbytečné to určitě nebylo. Když spočítám všechna pro a proti, tak mi to za ty peníze rozhodně stojí.

 

Zdroj: ARCHIV BUNĚK