Hrozící, samovolný a zamlklý potrat

Dalším tématem , objevujícím se často ve formě dotazů v naší internetové poradně, je problematika týkající se potratů. Je to téma, které se přece jen trochu odchyluje od hlavní náplně tohoto serveru, přesto si dovolím ho zde probrat, jak vzhledem k častosti dotazů, tak vzhledem k vlastní četnosti problému.

Potrat představuje pro každou ženu jistě velmi nepříjemný zážitek, který může mít i docela závažné psychologické aspekty. Tématem tohoto článku není chtěný potrat ( umělé přerušení těhotenství ), cílem je objasnit základní termíny, příčiny a „léčebné“ postupy potratu jako komplikace těhotenství.
Příčin potratů je mnoho, rámcově je můžeme rozdělit na příčiny

  • fyzikální ( záření roentgenové )
  • chemické ( působení cizorodých látek, v podstatě se jedná o látky shodné s karcinogeny, obsažené  např. ve výfukových plynech, či v cigaretovém kouři )
  • biologické ( působení virů, bakterií )
  • genetické ( nahodilé mutace genů, poruchy chromozomů při vývoji spermií, vajíček i při dělení již vzniklého zárodku , dědičný přenos některých onemocnění )
  • mechanické ( trauma )
  • hormonální ( nedostatek hormonů, či některé hormonální poruchy, např. štítné žlázy atd.  )
  • imunologické ( tvorba protilátek proti strukturám embrya, spermiím atd. ) 
  • hematologické ( např. vrozené poruchy srážlivosti – např. Leidenská mutace  atd. )
  • nutriční ( nedostatek základních živin a vitamínů – v našich podmínkách spíše nepravděpodobné ) a některé další, méně časté

Stojí za to zdůraznit i to, že pokud jakákoliv noxa ( = zevní vliv ) zasáhne během prvních tří týdnů vývoje zárodku ( tzv. blastogeneze ), pak se buď těhotenství poškodí natolik, že se potratí nebo pokračuje absolutně nepoškozené úspěšně dále. Všechny příčiny se pravděpodobně vzájemně kombinují. Jestliže žena potratí jednou,  je velmi obtížné určit , která konkrétní příčina potrat způsobila. Obecně, jeden i dva po sobě jdoucí potraty jsou považovány za nahodilý jev.

Byla provedena řada studií, které měly všechny poměrně překvapivý závěr. Až 80% všech těhotenství skončí potratem !. Naprostá většina však skončí ještě v době, kdy žena ani netuší, že je těhotná, v období „druhé poloviny“ cyklu. Takový potrat v podstatě probíhá ve formě normální, silnějšího, či lehce opožděného menstruačního krvácení. Soudí se, že tato těhotenství jsou založena se závažnou odchylkou, kde opravné mechanismy ( složité enzymatické systémy )  na úrovni DNA již nedokáží „zachránit“ chybně se vyvíjející zárodek a ten je následně potracen. V několika málo případech, bohužel,  těhotenství pokračuje i dále, i když je „chyba“ v zárodku přítomna . Tato těhotenství mohou pokračovat  do období, kdy je již těhotná psychicky i fyzicky „nastavena“ na těhotenství, ví o něm. V takovém případě  pak může dojít k několika variantám. Buď těhotenství skončí manifestním potratem, se silným krvácením a bolestmi břicha, nebo tzv. zamklým potratem ( angl. missed abortion ). Zamlklý potrat ve své podstatě představuje stejnou situaci jako potrat spontánně probíhající ( s krvácením a bolestmi břicha ), liší se však v klinickém obraze. Často je zjištěn náhodně, při rutinním ultrazvukovém vyšetření, mohou však být přítomny některé příznaky, které nás na něj mohou upozorňovat. Dlouhotrvající neustávající špinění, zahnědlý výtok či navíc v klidu neustávající  tupé či křečovité bolesti v podbřišku by měly vždy ženu vést k návštěvě lékaře. Zamklý potrat představuje „ultrazvukovou“ diagnosu, při vyšetření není nalezena srdeční akce plodu ( měla by být spolehlivě patrná v 7.týdnu těhotenství – stářím dle UZ ), v některých případech chybí úplně struktury plodu a jsou patrné jen plodové obaly ( termín zní afetální plodové vejce ). Jak zamlklý tak spontánní potrat představují důvod k přijetí do nemocnice, je potřeba provést revizi ( čištění ) dutiny děložní v krátké celkové narkose.   Ve velmi malém procentu případů těhotenství založené s chybou neskončí ani spontánním či zamklým potratem, ale pokračuje dále.  Po těchto těhotenstvích samozřejmě cíleně pátráme v rámci prenatální diagnostiky tak, jak bylo popsáno v článcích u ultrazvukovém vyšetření v těhotenství a mapování vrozených vad. 

Z výše uvedeného vyplývá několik důležitých informací. V dnešní době žijeme, bohužel, v poměrně znečištěném životním prostřední, jak je všeobecně známo. Potraty jsou obvyklé u všech druhů savců, člověk nepředstavuje výjimku. „Příroda“ naštěstí vymyslela, že závažně poškozená těhotenství nemají šanci pokračovat dále ve vývoji a potratí se. Většina těhotenství skončí bez toho, aby žena vůbec tušila že je těhotná. Tímto článkem chci také upozornit na „netrpělivé“ provádění těhotenských testů již v období před vlastním nástupem menstruace, z toho,co jsem popsal v předchozích řádcích, vyplývá, že by  to pro ženu mohlo skončit zklamáním. Jeden , či dva potraty, představují nahodilý jev, který jakkoliv je nepříjemný, není nutno řešit. Problém představují 3 a více potratů po  sobě jdoucí, někteří lékaři se však kloní k tomu ( patřím mezi ně ), aby byla žena ( resp. partnerský pár )  vyšetřena po dvou těhotenských neúspěších po sobě následujících. V takových případech se pátrá po příčinách, které jsou uvedeny na počátku kapitoly. Většina z nich je dobře ovlivnitelných a existuje příslušná léčba. Náplň diagnostických postupů a případné léčby již přesahuje rozsah této kapitoly, spadá do náplně činnosti center asistované reprodukce. Tento článek nemá nikoho děsit, nepředstavuje populární kapitolu, ale má být určitým návodem na to, jak se vyrovnat s nepříjemnou událostí. Drtivá většina většina potratů je nahodilý jev, který se s největší pravděpodobností již nebude opakovat a je potřeba si z této události vzít to lepší, tzn. že je lepší, že těhotenství s chybou skončilo dříve, než by došlo k porodu „poškozeného“ plodu.  Důležité je i to, aby po potratu žena nespěchala s dalším těhotenstvím, za nejkratší interval je obecně považováno období 6-ti měsíců, každý měsíc navíc je ještě lepší. Děložní sliznice potřebuje určitou dobu k regeneraci a případné „uspěchání“ by mohlo vést k dalšímu potratu, tentokrát již ze zcela zřejmé příčiny. 

Na závěr ještě několik slov k tzv. hrozícímu potratu. Jedná se o jev, který stojí mimo kapitolu. Obecně je za hrozící potrat ( používáme přesný latinský ekvivalent  abortus imminens ) považováno těhotenství s bolestmi v podbřišku a krvácením. Pakliže po klidovém režimu dojde k úpravě stavu,  těhotenství pokračuje úspěšné dále. Řada kolegů podává léky k hormonální podpoře těhotenství – přirozené hormony – gestageny, jejich podání má opodstatnění v tom, že příčinou hrozícího potratu může ( ale také nemusí být ) přechodný nedostatek hormonů udržujících těhotenství. Preventivní podávání těchto léků je odbornou veřejností všeobecně přijímáno. Někteří kolegové podávají též léky snižující krvácení , z literatury vyplývá, že nejsou nutné.  Základní léčbou je klidový režim, ať již domácí, či za pobytu v nemocnici. Rozhodnutí závisí jak od zvyklosti pracoviště, tak od síly krvácení - při běžném slabém krvácení není hospitalizace nutná.  Hrozící potrat může být teoreticky i předzvěstí potratu samovolného ( či i v budoucnu zamlklého ), platí ovšem pravidlo, že pokud se těhotenství má zachovat ( není přítomna „chyba“ ), v naprosté většině případů se zachová. Pakliže dojde nakonec k potratu, opět je potřeba vzít stav z té lepší strany, že by se vší pravděpodobností ( díky chybnému vývoji zárodku ) ani nemělo pokračovat.
   

 

 

Dr.Michal Koucký