PTÁCI
Neznám ptáky a mrzí mě to. Rozhlasové Hlasy pro tento den mi v přírodě připadají jinak. Ptáky každý den vidím. Nikdy jsem k tomu neměl příležitost a až nyní vidím, o jak důležitou číst přírody jde. Jsou symbolem života. Upozorňují na sebe hlasy, barvami, živým pohybem. Důstojnost dravců, kteří trpělivě krouží nad polem, kontrastuje s neposedností drobné ptačí havěti. Občas si představuji přírodu bez ptáků a běhá mi mráz po zádech. Ale němá, pustá lesní kulisa bez ptačího zpěvu mě děsí.
Ptáci jsou i užiteční. Slepice, husy, kachny. Vždycky jsem si myslel, že čím užitečnější pták, tím hloupější. Musím toto tvrzení odvolat. Husy dokáží žít ve velmi důmyslně organizovaném společenství. Dokážou se účinně bránit, dokážou napadat protivníka. Jejich ušlechtilejší příbuzné – labutě, jsou mi osobně nepříjemné. Je sice dojemné jejich truchlení po mrtvém druhovi, končící vlastní smrtí, ale nemám rád jejich křik a také je mi nesympatická rozpínavost, s níž zapuzují z vodní hladiny ostatní vodní opeřence. Čápa v našem okolí není vidět. Také je tu zřejmě i proto málo novorozenců. Pátral jsem po tom, kde vzniklo lidové tvrzení narušující moderní sexuální výchovu, a to, že děti nosí čáp. Byl jsem poučen, že je to dáno tím, že se čáp jednak vrací na své hnízdo (tedy symbol rodové soudržnosti a kontinuity), ale také má z našich ptáků největší zobák – copak by vlaštovka unesla dítě?
Takže ptáci krásní, užiteční, signalizující nebezpeční, vesel, draví. Ale i ptáci zdraví nebezpeční. Nevěříte? Salmonely ve vejcích, zákeřné mikroorganismy v krásných exotických opeřencích, vyvolávající všelijaké ornitózy a psitakózy. Holubi přenášející na své chovatele plicní choroby.
Nemám rád ptáky v kleci. Připomínají mi naše hloupé snahy ovládnout přírodu. Jejich zpěv může být sebekrásnější, jejich peří sebehonosnější, ale pohled na ně je pro mě smutný. Možná že jsou šťastni. Ale asi ne. Šťastný pes se přece poskytne čas svobodu. Vrací se do své klece i šťastný pták? Nevím, ale divil bych se tomu. Nevěřím ve štěstí za mřížemi, a to ani u ptáků zásobených dostatkem ptačího zobu. Takže se těšme z ptáků, ale volně poletujících. Važme si jich, ať není „po ptákách“, a tím i po nás.
Zdroj: Doc. MUDr. Ivan Novák, CSc. - Rady venkovského lékaře
sdílet