Rady venkovského lékaře 62.

Rady venkovského lékaře 62. - obrázek
Rady venkovského lékaře 62. - obrázek

ČAS

 

Ubíhá kolem nás a v nás. Čas kolem nás měří hodinky. Hodinky se staly symbolem úspěchu stejně jako auto. Jsou hodinky, které může mít jen několik tisíc lidí na světě a jejich milenky. Zvláštní hodinky bývaly asi vždy symbolem něčeho mimořádného. Říká-li se o někom, že by chtěl hodinky s vodotryskem, znamená to, že mu není nic dost dobré. Dostane-li dítě hodinky, znamená to, že předpokládáme, že už má rozum. Náš pes nemůže mít hodinky, i když je velmi bystrý a ví, že je devět hodin a nebo půl čtvrté a má přinést obojek, protože se půjde do lesa. Nemůže mít hodinky, protože mu chybí abstraktní myšlení. Abstraktní myšlení nutné k tomu, aby pochopil souvislost čísel s pohybem hvězd. Na čase je fascinující, že je naším spojením s vesmírem. Hvězdy kolem nás ho určují, jde o něco co tu bylo, čekalo na nás, muselo být uchopeno. Souvislost každého našeho dne, každé vteřiny s univerzálními zákonitostmi.

Zajímavé jsou i hodiny v nás. Udavatelé kroku. Pacemakery. Řídí chod životně důležitých funkcí bez naší vůle. Někdy i proti naší vůli. Pracují ve dne v noci, poháněny energií z přijímaných živin. Ale i jiné pochody v našem těle mají zvláštní, přesnou periodicitu. Například vyplavování určitých hormonů se děje v noci. Mluví se o určitých biorytmech cirkadiárních dějích a pochodech. Myslí se na jejich ovlivnění nemocí, změnami denního režimu, velkými časovými posuny při transoceánském cestování. Máme asi ještě veliké rezervy v hledání souvislostí mezi našimi denními rytmy a zdravím a nemocí. Je správně načasován příjem stravy? Je dostatek spánku?

Respektujme zákonitosti o denních rytmech při péči o nemocné. Z tohoto hlediska se třeba nejeví jako optimální situace nemocného, který byl operován časně ráno. Nepřizpůsobujeme příliš naše denní rytmy dané genetikou a vesmírnými zákonitostmi banalitám špatně vytvořeného denního rozvrhu? Měli bychom se při formování našeho programu vrátit do kojeneckého věku. Tak třebas jídlo. Kojenec živený u matčina prsu jí tehdy, když má hlad, jí tolik, kolik potřebuje. My jíme tehdy, když máme čas, a tolik, kolik nám chutná.

Odhlédneme-li i od daleko atraktivnějšího balení mateřského mléka, měli bychom se nad těmito poučeními zamyslet a respektovat moudré přírodní biorytmy. Dokud náš čas nebude odměřen nějakými sice velkými drahými a přesnými hodinkami, které však poběží nějak příliš rychle.

 

Zdroj: Doc. MUDr. Ivan Novák, CSc. - Rady venkovského lékaře

 
Témata: