Horečka

Horečka - obrázek
Horečka - obrázek

Horečka je nejčastější klinický příznak u dětí, především pak kojenců. Představuje třetinu všech lékařských konzultací před dosažením 2. roku života. 

Horečka

je definovaná vzestupem tělesné teploty nad 38,5 °C v konečníku. Při měření tělesné teploty v konečníku již není doporučováno odečítat 0,5 °C. V pozdějším věku již můžeme teplotu měřit v podpaží, eventuálně i v uchu, a za horečku považujeme teplotu nad 38 °C nebo vzestup teploty o 1 °C a více oproti bazální a běžné teplotě dítěte. Dítě by mělo být před měřením v klidu, nalačno a volně oblečené bez silných přikrývek. Horečku je nutné odlišit od zvýšení vnitřní teploty těla nad normální rozmezí (odborně: hypertermie). Hypertermie je způsobená buď zvýšením okolní teploty (např. v inkubátoru, přehřáté místnosti), nebo zvýšenou pohybovou aktivitou.

Jak měříme tělesnou teplotu?

Tělesnou teplotu můžeme  měřit klasickým nertuťovým nebo digitálním teploměrem. U malých dětí nejlépe  vyhovují tzv. teploměry  rapid flex, které nahrazují dříve používané rtuťové rychloběžky. Jsou doplněny flexibilní  koncovkou a umožňují velmi rychlé změření  teploty. U dětí do 18–24 měsíců  měříme  teplotu  nejlépe v konečníku. Koncovku  teploměru  potřeme  předem mastí, která musí být před použitím uložena v místě s pokojovou teplotou,  aby nebyla pro dítě příliš chladná. Takto připravený teploměr  jemně zavádíme do konečníku,  maximálně 1 cm hluboko.  Při měření teploty v konečníku velmi záleží na spolupráci  dítěte; u velmi neklidných dětí, starších než 1 rok, můžeme již volit jiný způsob měření teploty (měření v podpaží či v zevním zvukovodu).
U nedonošených novorozenců  teplotu v konečníku pro velké riziko poranění neměříme a dáváme přednost kontinuálnímu  měření teploty speciálním teploměrem nalepeným na kůži.

Jaké mohou být příčiny horečky?

Nejčastější příčinou  horečky  jsou virová onemocnění horních  a dolních  cest dýchacích a dále pak průjmová  onemocnění. Horečka však není jen reakcí na infekci; může nás upozornit  na celou řadu dalších onemocnění, jimiž jsou např. některé endokrinologické poruchy,  autoimunitní, neurologická či onkologická  onemocnění a stavy po očkování, především živými vakcínami.  Naopak prořezávání zoubků či zabalení dítěte do zavinovačky může způsobit pouze zvýšenou tělesnou teplotu, nikdy ne horečku.  Dítě s horečkou  by mělo mít zajištěný dostatek tekutin a klid na lůžku. U kojenců nesnižujeme teplotu pod 38,5 °C a u větších dětí pod 38 °C vzhledem k ochranné funkci horečky. Horečka snižuje, až zastavuje množení (odborně replikace) virů, zhoršuje podmínky pro pomnožování některých bakterií a ovlivňuje hladinu zinku a mědi, které mají stimulující účinek na imunitní děje v organismu (zvyšuje množství cytotoxických  T-lymfocytů).

Jak snižujeme horečku?

Ke snížení horečky používáme léky ze skupiny antipyretik. Slovo antipyretikum vzniklo z řecké předpony anti = proti a slova pyretos = horečka. Mezi nejčastěji používaná antipyretika u dětí patří paracetamol a ibuprofen.

POZOR: u dětí do 15 let se nesmí podávat dospělými hojně používané antipyretikum aspirin (kyselina acetylosalicylová) z důvodu možného rozvoje Reyeova syndromu. Reyeův syndrom je nemoc zapříčiněná užíváním léků, které obsahují kyselinu acetylsalicylovou. Postihuje orgány celého těla, největší, leckdy až smrtelný dopad má na játra a mozek. V důsledku nemoci se v játrech a dalších orgánech nahromadí nadměrné množství tuku, navíc dochází ke zvýšení tlaku
v mozku. Postihuje především  děti a dospívající. Objevuje  se krátce poté, co proběhne  chřipková infekce  a plané neštovice.  Reyeův syndrom se nejčastěji  vyskytuje  v lednu, únoru a březnu,  kdy je chřipka nejběžnější, nové případy však pochopitelně přibývají v průběhu celého roku.

Poznámka: První záznamy o syndromu pocházejí z roku 1929, ovšem poprvé je podrobně specifikoval a popsal až australský patolog R. Douglas Reye v roce 1963. Za prvotní příčinu nemoci považoval požití drogy nebo jedu, jenže žádná taková látka nebyla v domech postižených dětí nalezena a pitva neodhalila přítomnost této substance v tělech zemřelých. Později bylo zjištěno, že onemocnění vyvolává aspirin.

Jak paracetamol, tak i ibuprofen  jsou pro léčbu dětské horečky bezpečné.  Oba hlavní léky existují v nitrožilní, čípkové a sirupové podobě a podáváme je v předepsaných dávkách. Paracetamol podáváme v dávce 12–15 mg/kg, která se může opakovat podle teploty v intervalu  nejdříve  za
4–6 hodin. Nesmí se překročit denní dávka 50–60 mg/kg/den.  Ibuprofen se podává v dávce 10–12 mg/kg, může se opakovat podle teploty nejdříve za 6–8 hodin, přičemž se nesmí překročit denní dávka 40 mg/kg. Po aplikaci čípku je vhodné podržet obě půlky zadečku u sebe po minimální dobu 2 minut. K léčbě horečky u dětí do 3 měsíců věku je nutno přistupovat opatrně. Používá se speciální dávkování, nejčastěji ve formě nitrožilní či sirupové. U dětí mezi 1–3 měsícem  věku je možné podat pouze třetinu či polovinu paracetamolového čípku (čípek rozdělíme pomocí horkého nože).

Metody našich babiček, jakými jsou zábaly, vlažná koupel či sprcha o teplotě 29–32 °C (odborně fyzikální metody), lze doporučit jen tehdy, je-li dítě v celkově dobrém stavu, má teplé končetiny a je dostatečně hydratované.

U dětí ve věku od 6 měsíců do 5 let se mohou rozvinout tzv. febrilní křeče, které vídáme asi
u 3–5 % dětí. Pokud křeče nejsou jed
nostranné, trvají do 10 minut, neopakují se a po záchvatu nepřetrvává významnější porucha vědomí, jedná se o tzv. nekomplikované febrilní křeče. V tomto případě je pravděpodobnost opakování či rozvoje epilepsie nízká. Horečka u novorozence či kojence mladšího 3 měsíců je vždy důvodem (odborně indikací) k okamžité návštěvě a vyšetření lékařem.

 

Autor: prof. MUDr. Tomáš Honzík, PhD. a prof. MUDr. A. Pařízek, CSc.
Kniha o těhotenství, porodu a dítěti, Galén, Praha 2015

 

 
Témata: