Vztekaní

Dobrý den, paní doktorko, ráda bych se poradila ohledně syna. Bude mu v říjnu 5 let, je velice šikovný, snažím se mu věnovat na 100 %, chodíme spolu na kroužky, jezdíme na výlety, každý víkend na chalupu, nijak nestrádá. Za 2 měsíce se nám má narodit druhé miminko, chlapeček, syn se moc těší. Syna jsem odhlásila i ze školky, aby jsme byli teďka více spolu a neměl pocit, že já jsem doma a on je ve školce. Od září nastupuje do nové školky kam se moc těší. Dosud navštěvoval dětskou skupinu jelikož nebyl z důvodu kapacity přijat do státní školky, bylo tam hodně malých dětí a moc spokojený tam nebyl. Ale proč Vám píšu, syn se hrozně vzteká, jakmile není hned po jeho, hned křičí, vzteká se, já se snažím situacím předcházet, vysvětlovat, dát mu na výběr, ale někdy to prostě nejde. Syn je už takhle malý děsný perfekcionista a jakmile se mu něco nepovede, nebo stane, tak se vzteká hlavně na mě, byť já za to vůbec nemůžu. Křičí na mě, jakoby se potřeboval někde vybít. Křičí na mě, že jsem mu to zničila, ať jsem ticho když ho chci uklidnit atd. Pak ho to mrzí, brečí, objímá mě, slibuje, ale udělá to zas. Mě to děsně mrzí, já bych mu snesla modré z nebe. Vím, že je malý, ale jak s tím mám pracovat. Já na něho NIKDY nekřičím, neplacnu ho, opravdu trpělivě vysvětlují. Když už nevím, tak ho pošlu vyvztekat do pokojíčku a ať přijde až ho to přejde. Večer pak brečím a přemýšlím co dělám špatně, za dva měsíce mám porodit a mít druhé miminko a nevím jak budu tyto scény řešit. Dělá je jen doma a mně, jinak vypadá jako andílek. On je, ale jakmile se mu něco nelíbí, je ,,zle". Syn byl vždycky tvrdohlavý, ale teďka je fakt protiva a já už nevím...