__ADV__Odběr pupečníkové krve:
Kdy lze provádět odběr pupečníkové krve? Je odběr krve bolestivý? Existuje riziko při odběru pupečníkové krve? Vzorek pupečníkové krve odebírá lékař-porodník nebo porodní sestra po porodu dítěte, ale ještě před porodem placenty. Krevní vzorek lze odebrat výlučně v této časové fázi!! Odběr krve necítí ani matka, ani plod, neboť k odběru krve z pupečníku dochází až poté, co byla pupeční šňůra od pupku plodu odstřižena.
Jak se pupečníková krev odebírá?
Pupečníková krev se odebírá do odběrního krevního vaku, který budoucí maminka obdrží od společnosti ARCHIV BUNEK (www.archivbunek.cz) Pupečník je třeba po porodu zachytit svorkami a poté přestřihnout stejným způsobem, jako u každého normálního porodu. Odváděcí trubička krevního vaku končí injekční jehlou, kterou porodník odebere krev z jedné silné žíly pupeční šňůry. Tato metoda byla vyvinuta na základě příznivých zkušeností uplynulých deseti let.
Musím platit za odběr pupečníkové krve?
Vzorek krve odebere lékař-porodník. Společnost ARCHIV BUNEK nabízí porodníkovi za tento úkon honorář. Jde o součást komerčního ujednání. Odběr pupečníkové krve není hrazen zdravotními pojišťovnami.
Co se stane po odběru vzorku?
Krevní vak se vzorkem krve je uložen do přepravní krabice a odvezen společností ARCHIV BUNEK , která zajistí jeho doručení do své centrální laboratoře v Bruselu. Zde ze vzorku separují kmenové buňky, stanoví jejich přesný počet, kvalitu a životaschopnost a speciální technologií je uskladní v tekutém dusíku.
Kde se zpracovává vzorek?
Vzorek se zpracovává v centrální bruselské laboratoři společnosti Cryo-Save (www.cryosave.com) , kde se i polovina vzorku úspěšně zpracovaního vzorku uskladní.
Jak se zkouší kvalita vzorku?
Před porodem se kontrolou krve matky vyloučí nákazy, jako hepatitis B, C, HIV, CMV a Syphilis. Kontrolu je nutno opakovat za 4 měsíce po porodu za účelem vyloučení latentních infekcí. Kontroly znamenají velkou jistotu především v takových případech, kdy nejsou kmenové buňky použity pro jejich dárce, nýbrž například pro některého rodinného příslušníka. Každý vzorek je kontrolován také z hlediska bakteriálního znečištění. V každém vzorku se zkoumá počet a životaschopnost kmenových buněk. Při kontrole se používá kromě signalizačních látek metoda "flow cytometrie".
Jak se skladují vzorky?
Laboratoř provádí výlučně skladování kmenových buněk. Skladovací trubky se ukládají do skladovací jednotky, jsou označeny čárovým kódem a mají několikanásobně jištěnou identifikaci. Pro uskladnění je zmrazení prováděno speciální metodou "kontrolovaného chlazení".
Kdo disponuje vzorkem?
Do dosažení plnoletosti dítěte disponují vzorkem péči vykonávající rodiče. Bez písemné dispozice ke vzorku nemá nikdo přístup. Po dosažení plnoletosti dispoziční právo přechází na původce kmenových buněk.
Kdo může vzorek použít?
Kmenové buňky z pupečníkové krve jsou dokonale kompatibilní s organismem dárce. V případě některých chorob poskytují tyto buňky dobré vyhlídky na uzdravení i rodinným příslušníkům. K použití vzorku je nutná dispozice od plnoletého dárce kmenových buněk či od péči vykonávajících rodičů.
Jaké jsou zkušenosti s transplantací kmenových buněk z pupečníkové krve?
Transplantaci pupečníkové krve aplikovali s úspěchem poprvé ve Francii v r. 1988 při léčení nemocného, trpícího "Fanconiho chudokrevností (anemií)". V následujících letech se tato metoda ve stále větším počtu uplatňovala při doplňování kostní dřeně a při léčení různých forem chudokrevnosti. Potěšitelných výsledků bylo dosaženo také při nahrazování srdečního svalu po infarktu (onemocnění kardiovaskulárního systému), při obnovování tkáně chrupavek (onemocnění kostí a kloubů), onemocnění nervového systému, jaterních onemocnění atd. Svaz amerických krevních bank zveřejnil seznam 88 chorob, při jejichž léčbě lze použít kmenových buněk.
Jaké změny lze v budoucnu očekávat pokud jde o možnosti aplikace?
Kmenové buňky z pupečníkové krve, které se ukázaly jako nejlepší prostředek v genové terapii, slibují nové možnosti při léčení nesčetných chorob. Při nahrazování různých tkání a orgánů je humánní terapie už ve fázi pokusů o nahrazení srdečního svalu, nervové tkáně a tkáně chrupavky. Možnosti jsou nedozírné. Zahrnují i léčení Alzheimerovy nemoci, cukrovky, srdečních onemocnění, onemocnění jater, svalové dystrofie, Parkinsonovy nemoci, poranění míchy či mozkových mrtvic. A to nevíme, jak pokročí výzkum a vývoj terapeutických postupů v medicíně za 10 let.
zdroj: ARCHIV BUNĚK
sdílet