__ADV__Komentář
Co říci pacientkám o bankách pupečníkové krve
Prof. MUDr. Aleš Roztočil, CSc.
Gynekologicko-porodnické oddělení, Nemocnice Jihlava.
Jen málokteré medicínské téma vyvolává v současnosti tolik kontroverzních názorů a iniciuje tolik, často velice ostrých polemik, jako je otázka využitelnosti kmenových buněk z pupečníkové krve. Přestože jde o oblast hematologicko-transplantologickou, jsou porodníci a porodní asistentky součástí začleněných odborníků tím, že jsou u zrodu rozhodnutí rodičů o odběru placentární krve a po ukončení druhé doby porodní jsou to zase oni, kdo vlastní odběr realizují. Další fáze osudu kmenových buněk jdou už mimo nás. Nicméně i o nich musíme být rámcově informováni, protože jsme to většinou my, kdo první podáváme rodičům v očekávání informace o organizaci, technickém provedení a smyslu konzervace kmenových buněk. Ostré spory mezi zastánci protichůdných stanovisek a nejasnosti, které zatím léčbu pomocí kmenových buněk provázejí, jen těžko napomáhají stanovení jednotného balíku informací, které bychom měli těhotným poskytnout.
Základní informace není kontroverzní a je akceptovatelná pro všechny zúčastněné strany. Transplantace kmenových buněk může být použita k náhradě hematopoetických buněčných linií pacienta, které jsou vrozeně abnormální anebo byly poškozeny nemocí a léčbou. Tyto buňky mohou být také použity k léčbě metabolických onemocnění.1-3 První transferované hematopoetické buňky byly získány z kostní dřeně, a to buď od samotného pacienta, a tudíž šlo o autologní transplantaci, anebo od HLS kompatibilního dárce. Posléze bylo zjištěno, že fetální pupečníková krev je velmi bohatá na požadované kmenové buňky. Ta začala být úspěšně používána jak pro allogenní transplantace příjemci, tak v méně častých případech pro autologní transplantaci jedinci, který má své kmenové buňky k dispozici zamražené.4 Pupečníková krev se získává jednoduše, levně a bezbolestně v době porodu po přestřižení pupečníku a může být při dodržení předepsaných postupů uchovávána ve zmrazeném stavu velmi dlouho. Bylo jen otázkou času, kdy bude zaveden „bankovní systém kmenových buněk“ (stem cells banking), a to jak na bázi veřejného zdravotnictví, kdy jsou zárodečné buňky k dispozici nemocným, nebo na bázi privátních společností, kdy jsou buňky konzervovány pro případ onemocnění dítěte, z jehož placenty byly získány, anebo pro jeho pokrevní příbuzné. Je nabíledni, že transplantace kmenových buněk je z mnoha ohledů daleko vhodnější než transplantace kostní dřeně.
Transplantologie kmenových buněk je na velmi slibném stupni rozvoje a existuje pravděpodobně jen málo skeptiků, kteří v rozvoj tohoto podoboru nevěří. Hlavním zdrojem rozepří je zdánlivě konkurenční pozice veřejných a privátních ústavů konzervujících kmenové buňky.5
Moiseho článek se snaží jednak sumarizovat pozitiva a negativa konzervace kmenových buněk, jednak řeší postavení privátních a veřejných institucí. Článek je přehledně komponován tak, aby lékař získal maximum srozumitelných informací pro potřeby informování svých klientek. Uváděné indikace a kontraindikace se v podstatě neliší od indikací, které jsou uváděny v naší odborné literatuře a materiálech firem zajišťujících privátní uchování kmenových buněk. I odběr pupečníkové krve je standardizován.
Daleko propracovanější je americký systém tří typů zařízení, která zpracovávají a konzervují pupečníkovou krev. U nás je situace odlišná. Vzhledem k finanční náročnosti těchto procedur není u nás zatím veřejný systém na úrovni, kterou by naše populace potřebovala. Naopak aktivity privátních společností jsou natolik činorodé, že v podstatě všichni rodiče, kteří se rozhodnou pro zakonzervování pupečníkové krve svého ještě nenarozeného dítěte, mají možnost porodit v husté síti porodnic, které mají s těmito privátními společnostmi smlouvy o zajištění odběrů. I přes tyto možnosti není zatím počet žadatelů o odběr význačný a celostátně nepřesahuje 1 % porodů.
Autor řeší také velmi ošidnou otázku pravděpodobnosti využití kmenových buněk potenciálním pacientem a udává Johnsonovu statistiku, která odhaduje poměr autologní transplantace za současných možností transplantologie 1 : 2 700. Číslo to jistě není závratné, nicméně vzhledem k možnosti dlouhodobého skladování buněk se jistě do budoucna tento poměr zmenší rozšířením spektra onemocnění léčitelných kmenovými buňkami. K současným cca 50 diagnózám, z nichž některé se vyskytují v populaci velice sporadicky, je velmi pravděpodobné, že v budoucnu bude možné použít tento materiál k léčbě tak častých onemocnění, jako jsou trauma míchy, infarkt myokardu, diabetes mellitus, Alzheimerova nemoc a další. Tyto optimistické předpoklady jsou podepřeny in vivo pracemi na zvířecích modelech prokázanou diferenciací kmenových buněk na krvetvorné buňky, kost, chrupavku, nervovou tkáň, srdeční sval a tkáně jater. Výzkum ukazuje možnosti řízené diferenciace kmenových buněk z pupečníkové krve na specifické buněčné linie orgánů. Tyto buňky mohou být implantovány do narušené tkáně, a otevřít tak novou oblast léčby s využitím kmenových buněk.
Je myslím zbytečné na tomto místě uvádět nejčastější otázky, které nám klientky kladou. Na jednu stranu bývají velmi triviální, na druhou stranu na ně občas není adekvátní odpověď. Existuje dostatek materiálů, které máme k dispozici od privátních společností, kde jsou tyto otázky detailně zodpovězeny.
Závěrem lze konstatovat, že využití kmenových buněk z pupečníkové krve, a to jak v oblasti autologní, tak allogenní, je velmi perspektivní metodou, která je zatím na počátku své cesty a zasluhuje podporu všech zúčastněných odborností.
Literatura
1. Kurtzberg J, et al. Placental blood as a source of hematopoietic stem cells for transplantation into unrelated recipients. N Engl J Med. 1996;335:157–166.
2. Locateli F, et al. Related umbilical cord blood transplantation in patients with thalassemia and sickle cell disease. Blood. 2003;101:2137–2143.
3. Staba SL, et al. Cord blood transplants from unrelated donors in patients with Hurler’s syndrome. N Engl J Med. 2004;350:1960–1969.
4. Gluckman E, et al. Hematopoietic reconstitution in a patient with Fanconi anemia by means of umbilical-cord blood from HLA-identical sibling. N Engl J Med. 1989;321:1174–1178.
5. Ecker JL, Greene MF. The case against umbilical cord blood banking. Obstet. Gynecol. 2005;105:1282–1284.
zdroj: Gynekologie po promoci 4/2006
sdílet