__ADV__Využití různých typů kmenových buněk v klinické praxi
Possible clinical applications of different stem cells
L. Pilka1, M. Smrčka2, R. Pilka3, P. Čermák4, D. Rumpík1 , T. Rumpíková1
1Klinika reprodukční medicíny a gynekologie Zlín, U lomu 5, vedoucí Prof. MUDr. L.Pilka, DrSc.
2Neurochirurgická klinika FN a MU Brno, Jihlavská 20, vedoucí Prof. MUDr.V. Smrčka, Csc.
3Gynekologicko-porodnická klinika, LF Palackého university, Olomouc
vedoucí Prof. MUDr. M. Kudela, Csc.
4 Gyncentrum Ostrava, Dr. Šmerala 27, vedoucí MUDr. P. Čermák
Úvod
Kmenové buňky (stem cells) jsou jedinečné tím, že mají schopnost sebe obnovy a jsou schopny vytvářet nejméně jeden, někdy celou řadu specializovaných buněčných typů. Jsou to buňky, které nejsou dosud diferencované, tzn. že v podstatě nevykonávají funkci, která je pro určitou tkáň typická. Kmenové buňky jsou tedy universální a mohou se pod vlivem různých podnětů aktivovat a přeměnit na buňky typické tkáně nebo dokonce i na buňky tkáně jiné. Do kategorie kmenových buněk řadíme i tzv. embryonální kmenové buňky (Esc. – embryonic stem cells), které jsou odvozeny z časných embryí. Do těchto buněk se vkládají největší naděje, neboť se jedná svým způsobem o buňky nejuniverzálnější – mohou z nich vzniknout veškeré tkáně organismů (8). Vzhledem k tomu, že jsou linie těchto buněk odvozeny z časných embryí a dané embryo jako takové tvorbou linie Esc zanikne, vyvstávají tím značné problémy a otázky zejména etického rázu (6).
Zdroje kmenových buněk
Kmenové buňky mohou být získány z následujících zdrojů:
-
časných embryí (blastocyst), do těchto buněk se vkládají největší naděje, neboť se mohou diferencovat na veškeré buňky v těle
-
ze zárodečných buněk (prekusorů buněk pohlavních) nebo orgánů plodů (v 2 až 3 měsíci vývoje), po umělém přerušení těhotenství (možnost diferenciace těchto buněk je však omezena)
-
z některých tkání dospělého jedince, jako je kostní dřeň (diferenciace je omezena)
-
z dalších tkání již narozeného jedince (izolace je však obtížná a diferenciace omezena)
-
z krve získané z pupečníku dětí bezprostředně po narození (možnost diferenciace je omezena)
V posledních letech je význam kmenových buněk z pupečníkové krve velmi sledován, proto se k této problematice vyjádříme šířeji.
Významné mezníky ve výzkumu uchovávání a transplantace pupečníkových kmenových buněk
- 1982 – diskuse mezi Broxmeyerem a Boysem o potenciálním klinickém využití pupečníkové krve, jakožto zdroje hematopoetických kmenových buněk
- 1988 – Gluckman se svými kolegy poprvé provádějí transplantaci pupečníkové krve od příbuzného dárce
- 1993 – Kurtzberg a kolegové provádějí nepříbuzenskou transplantaci pupečníkové krve
- 1993 – Rubinstein s kolegy zakládají v New Yorském Krevním centru první veřejnou nepříbuzenskou dárcovskou banku pupečníkové krve
- 1995 – Wagner a kolegové publikují výsledky příbuzenských a nepříbuzenských transplantací pupečníkové krve
- 1996 – Kurtzberg spolu se svými kolegy publikují první velkou studii nepříbuzenských transplantací pupečníkové krve
- 1998 – Rubinstein s kolegy publikují výsledky 562 nepříbuzenských transplantací pupečníkové krve provedených na celém světě
zdroj: ARCHIV BUNĚK, gyne.cz
sdílet